Zeller: Míň řádit? To se nedá. Spíš víc chlastat. (smích) Zahrát dvouhodinovej set, aby to nebyla nuda, není sranda, ale možná bude v půlce pauza na tombolu. A hlavní cena bude prasečí tofu hlavu!
Co dál můžou lidi čekat?
Czenda: Naposledy zazní poslední deska !Rituál, kmen a srdce a kmen!. To, co jsme chtěli do Rituálu zaklít, se podařilo a lidi to ocenili. Chodili na koncerty, po koncertech za náma, návštěvnosti šly nahoru. To, co se nedařilo předtím deset let, bylo najednou přirozené.
Takže restart po pauze, kterou jste si dali před pár lety, se povedl?
Czenda: Za mě určitě jo. Po té pauze se cejtíme mnohem líp.
Zeller: Funguje to. Ale ještě si nemůžu dovolit koupit vrtulník.
Na turné zazní i dvě nové pecky, které jste koncem léta točili v Rakousku s kytaristou z kapely Kontrust Michaelem Wolffem. Jak se to všechno přihodilo?
Zeller: Tak předně je Rakousko blíž než Amerika. (smích) Tu kapelu jsem objevil já. V plánu bylo udělat desku ještě před prázdninama, pak si dát společný gig na Rock for People, kam jsem je pomohl dotlačit, nazkoušet něco dohromady a na podzim dát tady u nás šňůru. Nakonec z toho ale sešlo a zůstalo u dvou tracků.
Czendál: Byla to hodně intenzivní práce, úplně jsme to takhle nečekali. On nás tam dusil ve studiu od rána do večera. Byla to továrna. Taková továrna na náběry.
Zeller: Bylo to hodně časově náročný. Já jsem ten zpěv do dvou věcí, kterých je 7 minut, nahrával 12-15 hodin. Celkem jsme udělali třeba 40 stop zpěvu. Ale nechali jsme mu volné ruce, takže když zavelel, tak jsme poslechli. Za ty roky jsme se dostali na nějakou úroveň, ale cejtili jsme, že my sami sebe už dál nedokopeme. Nevidíš, co je za plotem. Potřebovali jsme někoho, kdo nás přes ten plot hodí.
Zeller s Radkem Škarohlídem na Pražském teplárenském tour v Ostravě
Czendo, S Zellerem jste v kapele od počátků. Dokážete se ještě někdy překvapit?
Zeller: Na Pražským teplárenským turné, které jsme jeli na jaře s Hentai Corporation a Prago Union, jsem po cestě do Ostravy vypil v autě flašku Jacka Danielse. Sám. Pak jsem měl na koncertě hodně slušnou virózku. (smích) Ale lidi to vzali sportovně. Nebylo to moc o hudbě, ale o 100% nasazení a emocích. Kluci říkali, že jsem řádil hodně. Vyběhnout mezi 300 Ostraváků na bar, hlásit tam, že jsem z Prahy a skákat tam šipky, to už je o držku. Takže jsem překvapil spíš sám sebe.
Nálož vtipných i divokých koncertních historek Cocotte Minute najdeš v březnovém Fakkerovi. Napiš si o něj.