The Libertines Pete Doherty si letos odbyl už třetí české vystoupení. Po sólovém koncertě v Praze a show s Babyshambles na Rock for People tentokrát dorazil i se svou nejslavnější kapelou The Libertines. Přestože areál svírala úmorná vedra, kapela působila uvolněně a koncert si viditelně užívala. Frontmani Carl Barât a Pete Doherty s lehkostí střídali jeden hit za druhým a fanouškům nabídli přesně to, na co čekali. Když Pete vytáhl svou ikonickou harmoniku, člověk si jen v duchu ironicky řekl: "Konečně fouká ze sebe a ne do sebe." Právě podobné momenty dotvářely atmosféru koncertu, který měl po celou dobu skvělou energii. A vzhledem k Dohertyho pověsti bouřliváka se sklonem k závislostem šlo navíc o vystoupení, u něhož si člověk nikdy nemůže být jistý, jak dopadne. Tentokrát ale všechno klaplo na jedničku.
LP Americká zpěvačka s italskými kořeny LP už se na Colours of Ostrava pomalu stává festivalovou stálicí. Vystupuje zde pravidelně a nabízí se otázka, zda není podobně časté zařazování jednoho interpreta už trochu nadbytečné. Pohled do zaplněného hlediště ale ukázal, že organizátoři dobře věděli, proč ji znovu pozvali. Přestože koncert začínal už v osm hodin večer, návštěvnost odpovídala vystoupení hlavní hvězdy dne. Je to stejný jako se Star Wars – někdo je může vidět pětkrát a stejně si je pustí pošesté. LP sice nepřinesla žádná velká překvapení, ale nabídla profesionálně odvedenou show, která splnila očekávání jejích fanoušků.
TOMORA Nový elektronický projekt Tomora vznikl teprve minulý rok a spojuje Toma Rowlandse z legendárních The Chemical Brothers s norskou zpěvačkou Aurorou. Ta už na Colours v minulosti vystoupila, a možná právě proto část publika očekávala pokračování její tvorby. Místo toho ale přišlo výrazné překvapení. Aurora už dávno není tou éterickou dívkou pobíhající po lesích s vlky. Vyrostla v sebevědomou umělkyni, která svým hlasem bez problémů utáhne i velkou festivalovou show. Ve spojení s elektronikou typickou pro Toma Rowlandse a působivými vizuály vzniklo odvážné propojení, které rozhodně stálo za pozornost. Reakce publika byly poměrně rozporuplné. Pro běžného návštěvníka mohlo být elektroniky až příliš, zatímco fanoušci taneční hudby mohli naopak postrádat výraznější klubovou dynamiku. Právě balancování mezi oběma světy ale dělalo z Tomory jeden z nejzajímavějších koncertů dne. Colours si za podobně odvážný booking zaslouží pochvalu.
Afterparty Jednou z věcí, které na Colours of Ostrava stojí za zvláštní zmínku, jsou bezpochyby afterparty. Po půlnoci festival nesází na další živé koncerty, ale nechává prostor DJům a party setům. Po celém areálu je rozmístěno několik stagí s odlišnými hudebními styly, takže si svůj kout najde téměř každý. Právě v tom mi Colours připomínají maďarský Sziget. Člověk může bezcílně procházet mezi jednotlivými pódii, měnit hudbu jak na Spotify a zůstat tam, kde ho to prostě baví nejvíc. Po dlouhém festivalovém dni jde o ideální tečku za programem.
Foto: Eugene Zhyvchik, Mára Dušek, Adéla Michalčíková
