Pro mnohé byl hřebem večera koncert druhé předkapely v podobě Architects, který jsou v ČR poměrně často a maj tu solidní fanbase. Byla to pro ně zatím největší hala, ve který u nás hráli. Set byl jako u předkapely kratší a stavěl spíš na novějších songech, takže kdo doufal ve starší věci, musí si počkat na jejich vlastní tour nebo třeba na koncert na RFP 2027. Už tady ale bylo jasný, že zvuk bude jedno velký špatný.
O2 arena prostě není stavěná na velký koncerty – je to hokejová hala a na zvuku je to znát. Problém je, že s tím moc nenaděláme, protože nic většího u nás není. Naděje svítá v Pardubicích, kde má vyrůst nová multifunkční aréna, která by na koncerty měla pojmout až 26 tisíc lidí (a doufejme, že tam někdo myslí i na akustiku). Lidi zvuk v komentářích na internetech hejtěj všelijak – někdo nadává na zvukaře, někdo na halu, někdo na všechno dohromady a někdo slyšel vlastně docela dobře.
Korn nastoupili s "It's On!" a hned za ní poslali "Here to Stay". Lepší statement si kapela, která funguje od roku 1993, vybrat nemohla. Jonathan Davis a spol. hrajou přes třicet let, pořád to má grády a lidi to pořád žerou. To je prostě super. A nejen pamětníci – v hale bylo překvapivě hodně mladejch lidí. Přímo před náma stála asi čtrnáctiletá Gen Z holčina s bráchou. Korn pro ně zjevně nejsou jen kapela, co poslouchali rodiče. Až mě to dojalo, že ty mladý maj pořád dobrej hudební vkus.
Zatímco si ušní bubínky zvykaly na přebasovanej, zbytečně hlasitej zvuk, zpěvák Kornů vytasil dudy a začal intro k "Shoots and Ladders".
Celkovej vizuální zážitek, přístup kapely a show - všecko parádní. Uprostřed stage visela čtvercová obrazovka, která jezdila nahoru a dolů, nakláněla se, svítila různě do stran a dělala 3D efekty. Nápadně se podobala tý, kterou měli Foo Fighters na koncertě ve Vídni. Že by si ji kluci půjčili?
Projekce celkově stavěla na vizuálech, který fanoušci znají z obalů desek a klipů kapely. Viděli jsme dokonce zhmotněnýho samotnýho "Freak On A Leash", kterej na nás vylejzal z obrazovek. Škoda jen, že tam nebyly kamery, který by na velkoplošnejch obrazovkách ukazovaly, co se děje na pódiu. Lidi ze čtyřstovkovejch sektorů a ti, co stáli vzadu, měli kvůli tomu ze zážitek o trošku menší. (ještě navíc, když dost možná ani nic neslyšeli, haha).
Došlo i na poděkování fanouškům za to, že kapelu podporujou takhle dlouho, chodí na koncerty a kupujou merch. Pak ale Davis zvednul prostředníček, hala mu to oplatila a začala se smát. Hned na to se rozjela "Y'all Want a Single", jejíž refrén je vlastně jedno velký poslání do háje "Y'all want a single, say fuck that. Fuck that, fuck that".
Největší hity zazněly, ale kdo čekal průřez celou kariérou, mohl být trochu zklamanej. Kdo naopak přišel na starý pecky, byl v sedmým nebi. Z osmnácti songů jich sedmnáct pocházelo z let 1994 až 2005, tedy z éry od debutu po “See You on the Other Side”.
Nejvíc prostoru dostala deska “Life Is Peachy”, ze který zazněly hned čtyři kusy – “Twist”, “Chi”, “A.D.I.D.A.S.” a “Kill You”. Deska letos slaví třicet let, takže to možná nebude náhoda. Jedinou novinkou byl letošní singl “Reward the Scars”. Z desek po roce 2005, včetně zatím posledního “Requiem”, nezaznělo nic. A ještě jedna malá křivda: o dva dny dřív v berlínský Uber Areně hráli Korni dvacet songů, my jsme dostali osmnáct. Praze tak utekla “Make Me Bad” a coververze “Low Rider” od War, která mě ale zas tak nemrzí.
A celkový hodnocení? Dávám 6/10, ale jen proto, že to jsou fckng Korni, že byli ve skvělý formě i po takovejch letech a že si s sebou vzali jako support dalšího velkýho oblíbence v podobě Architects. Velký mínus bylo prostě špatný až nepříjemný ozvučení, který kazilo celkovej vibe koncertu.





