Třetí festivalový den si z návštěvníků tak trochu vystřelil. Tropické vedro vystřídala prudká lokální bouřka, která na chvíli vyhnala lidi z otevřených prostranství. Organizátoři ale zaslouží pochvalu. Upozornění na blížící se nepřízeň počasí byla přehledná, notifikace dorazily včas a v areálu bylo dostatek míst, kam se schovat.
My jsme jako útočiště zvolili tunel, který během festivalu slouží jako vinárna. Na okamžik to připomínalo válečný film, ale netrvalo dlouho, než se naplno projevil ostravský duch. Tunelem se rozezněly lidové hity jako "Vysoký Jalovec" nebo "Co jste hasiči". Někdo se pokusil rozjet i místní kultovní "Obchodník s deštěm", ale publikum jeho snahu rychle utopilo v pískotu. Promiň, Ríšo, dneska to nevyšlo.
Den odstartoval akustický set libereckého Paulieho Garanda. Ve třicetistupňovém vedru člověk stejně neměl energii na nic jiného než se lehce pohupovat do rytmu poklidných skladeb. Na rozjezd ideální volba.
Dalším bodem programu byla pražská experimentální dvojice P/ST. Koncert uprostřed industriální zóny působil naprosto přirozeně, jako by tam kapela patřila odjakživa. Možná i samotní hudebníci byli překvapeni reakcí publika. Frontman Dan Kranich sršel energií a ukázal, že spojení rapu s kytarami funguje skvěle. Oba členové jsou absolventy DAMU a při našem rozhovoru přiznali, že právě práce s publikem a stage prezence je jednou z jejich nejsilnějších zbraní. Bylo to znát v každém pohybu i každém slově. P/ST se navíc nebojí překračovat žánrové hranice a spolupracují například s Hentai Corporation. Stage praskala ve švech a do rytmu se pohupovaly i místní babičky. A to už o něčem svědčí.
Na hlavní scéně se představila také vycházející hvězda dark popu Paris Paloma. Nedávno doprovázela Florence + The Machine v Praze jako předskokanka a na Colours jen potvrdila, že její popularita rychle roste. Publikum zaplnilo prostor před pódiem a závěr koncertu patřil její naštvané půlmiliardové hitovce Labour, na kterou čekala velká část publika.
Experimentální polohu nabídla i pražská formace Gruppo Salsiccia v čele s Orionem, tentokrát v podobě, na jakou od něj nejsme zvyklí. Bohužel jejich vystoupení výrazně poznamenaly technické problémy se zvukem. Doplatila na ně i Aneta Langerová, která se během koncertu objevila jako host, ale její hlas téměř nebyl slyšet. Kapela se fanouškům později omluvila s tím, že kvůli časovému skluzu nebyl prostor na důkladnou zvukovou zkoušku. Snad se příště představí v podmínkách, které jejich hudbě budou slušet mnohem víc.
Dalším interpretem dne se na chvíli stala sama příroda. Déšť zahnal návštěvníky pod střechy, ale když na pódium nastoupili kluci z Hanspaulky, jako by jim to nahrálo na smeč. Atmosféra byla výjimečná. Lidem vůbec nevadilo, že pršelo jak o život, a kapela několikrát dala najevo, že právě tahle neopakovatelná kulisa dělá koncert ve vítkovickém areálu tak jedinečným. Působivé vizuální projekce, déšť a výkon českých miláčků vytvořily mimořádně silný zážitek. Tata Bojs znovu potvrdili, že není potřeba přivážet zahraniční hvězdy, aby festival nabídl koncert, na který budou lidé ještě dlouho vzpomínat.
Vrcholem večera byla dlouho očekávaná show americké legendy Mobyho. Stejně jako u mnoha hudebníků, kteří své koncerty staví spíš jako živý zážitek než přehrávání rádiových verzí, mohli být někteří návštěvníci překvapeni. Kdo čekal skladby přesně podle Spotify, ten dostal něco úplně jiného. Připomnělo to slavný verš z Eminemovy skladby Without Me z roku 2002: „Moby? Nobody listens to techno.“ Moby si z této hlášky udělal legraci a použil ji jako úvod jednoho z tracků. A zároveň ukázal, jak moc se tehdy Eminem mýlil.
Své největší hity převlékl do nových, barevnějších aranží, které jim dodaly další rozměr. V kombinaci s živými vokály zpěvačky získaly skladby úplně novou energii. Na chvíli jsem měl pocit, že jsem se vrátil do devadesátých let a z discmanu mi znovu hrají jeho hity a moje tři šedivé vousy náhle dostaly původní barvu. Moby během koncertu přidal i několik osobních vzpomínek. Vyprávěl, že jeho první brigádou byla práce na golfovém hřišti, aby si mohl koupit desku Davida Bowieho. O několik let později už seděl s Bowiem ve svém obýváku a mohl mu říct, že Heroes považuje za nejkrásnější skladbu, jaká kdy vznikla. Právě tu pak zařadil i do festivalového setu. Představil také člena své kapely, který se narodil v České republice a právě tento koncert pro něj znamenal první návrat do rodné země od narození. Některé příběhy zkrátka nevymyslíš.
Moby u nás vystoupil naposledy před sedmnácti lety. A právě podobná jména jsou jedním z důvodů, proč mě Colours of Ostrava tolik baví. Festival pravidelně přiváží interprety, kteří se v Česku objevují jen výjimečně nebo vůbec. Když pomineme stálice typu LP nebo ZAZ, stejně jako loni Snow Patrol nabídli i letos návštěvníkům koncert, který se jen těžko bude opakovat. A mezi vysokými pecemi vítkovického areálu měl tenhle návrat úplně jinou sílu.
Foto: Colours of Ostrava
