"To je těžká otázka. K hudbě jako takové přistupuju pořád stejně. Není to tak, že bych si říkal: 'Crosses nejsou Deftones, takže o nich musím uvažovat jinak.' Jasně, hudba je jiná. Deftones stojí na křiku, agresi a tvrdých kytarách. V Crosses nachází uplatnění o něco jiné polohy mého hlasu, pochopitelně ty klidnější. Ale jak říkám, není to nic, nad čím bych musel složitě přemýšlet. Poslouchám své instinkty. V obou kapelách. Prostě jsem sám sebou."
Jisté je, že na koncert do pražského klubu Roxy zamíří i mnoho fanoušků Deftones, kterým tvorba Crosses možná až tolik neříká. Vidět a slyšet China je zážitek, nehledě na to, s kým na pódiu zrovna stojí. Tím spíš, že půjde teprve o druhou možnost u nás. Zatímco v Berlíně nebo Vídni hrávají Deftones pravidelně, v Praze se objevili poprvé a zatím naposledy v roce 2010. Tehdy přijeli s novou plackou "Diamond Eyes", ale pochopitelně klubem zněly největší pecky jako "Be Quiet And Drive (Far Away)", "My Own Summer (Shove It)", "Elite" nebo "Change (In The House Of Flies)". Bylo vyprodáno, či spíše přeprodáno a až úmorné horko. V tehdy špatně odvětrávaném klubu byla zpocená nejen lidská těla, ale i zdi, schody, vlastně všechno. Ale byl to zážitek. Mezi skladbami se tehdy neúnavně skandovalo jméno kapely, na což Moreno několikrát reagoval překvapeným úsměvem. Zazní ve stejném klubu jméno jeho slavné bandy i tentokrát? Poslední lupeny jsou k mání tady.
Kompletní dvoustránkový rozhovor s Crosses najdete v červencovém magazínu Spark.
