Ze smradlavýho sklepa v Des Moines vzešla před více než dvaceti lety na svět devítihlavá saň Slipknot, která svou muzikou způsobila apokalypsu na metalové scéně a stala se jednou z největších kapel současnosti. Bubenická ikona a člověk, který spolu s kumpány z nudnýho americkýho státu Iowa tenhle kult spoluvytvářel, se po dlouhých letech ukázal v Praze s kapelou Sinsaenum. Jaký je ale Joey Jordison osobně? Zažil jsem to.
Osud bohužel nebyl k Joeymu zrovna vstřícný a ze samotného vrcholu ho srazil až na úplné dno. Ze Slipknot ho vyrazili emailem a to ještě navíc během doby, kdy jeho tělo svádělo nelítostný boj se zákeřnou nemocí. Joey se zabejčil a díky svému odhodlání a perfektní práci lékařů zhoubnou chorobu porazil. Jeho dny po boku Coreyho Taylora jsou sice ty tam, ale neúnavný muzikant se snaží dobýt hudební svět znovu od píky v nových projektech. Začátek podzimu strávil v Evropě na tour s kapelou Sinsaenum.
- FOTO: Soupergroup Sinsaenum se poprvé představila v Praze, Jordison se fotil s fanoušky
- Joey Jordison propírá odchod ze Slipknot a možný návrat zpět
Jakmile jsem se dozvěděl o chystaném koncertu v pražském Futuru, neváhal jsem ani chvíli. Příležitosti potkat Joeyho v malém klubu a mít možnost se s ním konečně setkat tváří v tvář, nešlo odolat. Sinsaenum na letošním turné nabízeli VIP meet & greet balíček, který bylo možné pořídit přes jejich webovky. Nenechal jsem nic náhodě a pořídil jsem si jedno VIPko, které mi toto setkání mělo zaručit.
AHOJ JOEY Joey je pro mě ikona a nejoblíbenější bubeník, kterému fandím už 20 let! Jakej ten člověk bude? Jak se na něm události posledních let podepsaly? Zahořknul? Je to jen další nafrněná rockstar, které jsou fans ukradení? Tak jako tak to bude setkání, na které nezapomenu. Buď v dobrém anebo ve zlém. Je to tu, vcházím do klubu a začíná mě sžírat nervozita, což je u mě poslední dobou celkem nezvyk. Hlavou mi šrotuje asi milión pocitů. Přece jenom jsem si Joeyho za ta léta dost zidealizoval a nerad bych si svou představu zbořil. U stánku s merchem už stojí kompletní sestava Sinsaenum. Všichni se tváří velmi mile, jsou hovorní, zdvořilí a vstřícní. Vytahuju své memorabilie Slipknot a prosím Joeyho o autogram, snad mě s tím nepošle někam... Joey ale žádnou zášť ke svým bývalým spoluhráčům necítí, hrdě se k nim hlásí a vše s radostí podepisuje. Začínám lámanou angličtinou hovor, jak jsem za toto setkání rád. Ledy se prolamují, popisuji Joeymu jak dlouho je mým oblíbencem a kde všude jsem měl možnost ho sledovat hrát. Na jeho popud se přesouváme ke stolu, kde spolu sedíme úplně o samotě a já mám tak možnost prohodit s ním v klidu pár slov tváří v tvář.
Těch pár slov se nakonec díky jeho pozitivnímu přístupu mění v několikaminutový pokec o všem, co nám zrovna prolítne hlavou. Zajímá mě jeho současná hudební kariéra, překonání nemoci, kroky do budoucna. Novinek o Sins je všude dost, a tak se vyptávám zejména na jeho kapelu Vimic a jejich debutovou desku, která už měla dávno vyjít. Odpověděl mi, že je vše problém labelu. Vimiv byli nuceni změnit vydavatele a proto je datum vydání alba zatím neznámé. Pokračujeme dál v rozhovoru. V dobrém vzpomíná na éru Slipknot, turné s Korn, Robem Zombiem, jeho legendární záskok za Larse v Metallice či strejdu Ala a Ministry. Z jeho vyprávění srší pozitivní energie a občas silně mrazí, když narazíme na téma jeho nemoci, utrpení a rekonvalescenci. Joey je velmi otevřený a tak mi detailně popisuje i tuto bolestivou kapitolu svého života. Materiál jak dělanej pro knihu. A je tomu tak. Poté, co se uzavře aktuální dění kolem Sinsaenum, se Joey chystá sepsat autobiografii. Asi tu máme budoucí bestseller. ROCKSTAR, CO SE NECHOVÁ JAKO ROCKSTAR Dlouho se mi nestalo, že bych potkal takto vstřícného a milého člověka. Ten kluk, kterej procestoval svět křížem krážem, vyprodával arény a obří festivaly jak na běžícím pásu, prodal několik miliónů velmi úspěšných desek, získal Grammy a několikrát byl oceněn jako nejlepší bubeník na světě, si absolutně na nic nehraje, móresy světových rockstar jsou mu cizí a nohy má pevně na zemi. Je to malej chlap s obrovským srdcem a fanoušci jsou jeho rodina. Setkání končí, loučíme se jak staří přátelé i když jsme se zrovna poznali. Jsem plnej pozitivní energie, skvělých dojmů a jednoho velkýho zážitku, na který jen tak nezapomenu. Jestli mi toto setkání něco dalo, pak je to silná vůle, síla nevzdávat se a jít si za svým cílem. Ať už ti osud postaví do cesty sebevětší překážku, vždy je způsob jak jí pokořit. Joey je jasným důkazem, že to jde, což dokazuje i večerní koncert. Před několika lety si tenhle týpek nebyl jist, jestli vůbec bude chodit, natož opět bubnovat a já nestačím s němým úžasem sledovat co vše za bicíma během setu Sins předvádí. Děkuju ti, Joey!
text: Tom "Zak" Vlk
foto: Jaroslav Kutheil