Jak se máš? Byla cesta sem v pohodě?
Jo, byla. Včera jsme si to skvěle užili na Nova Rocku v Rakousku a dnešek byl taky skvělej. Asi pět minut předtím, než jsme šli na pódium, jsme byli trochu nervózní a říkali si, jestli není moc brzy a jestli vůbec přijdou lidi, ale oni dorazili a bylo to super.
Třeba jsem sem kvůli vám dorazila už takhle brzy odpoledne! Jste pro mě letos vlastně objev roku, doporučil mi vás můj kamarád.
To je paráda, díky, že to říkáš, a díky, že jsi tam s námi stála v tom horku.
Tím, že cestujete úplně všude, máš přehled o tom, kde zrovna jste? Víš, jak se jmenuje město, ve kterém teď jsme?
Snažím se mít přehled a vědět, kam jedeme. Úplně nevím, jak to správně vyslovit... je to Hradeeek Krowl?
Dost dobrý, je to Hradec Králové!:) A co česká kultura? Už jste ochutnali nějaké naše české pivo nebo jídlo?
Rozhodně, Pilsner Urquell je skvělý. Už jsme dokonce kdysi byli v pivovaru v Praze. Moc jsme si to tam užili, dali jsme si pořádné vepřové koleno a taky nějaké řízky. V Praze jsme taky byli nakupovat a viděli jsme katedrálu a staré město. Praha je nádherný město.
Mám otázku k vašemu zpěvákovi: jaký význam má to malování na tělo, které používá během koncertů?
Upřímně, je to pro něj prostě způsob, jak se ještě víc vyjádřit a dostat se do role. Všichni si musíme takříkajíc nasadit masku a přepnout se do „koncertního módu“. Jeho máma byla malířka, takže je to asi i způsob, jak se propojit s jejím odkazem a zároveň to má umělecký přesah. Zároveň to podporuje brand, protože barvy se snažíme ladit do současného designu alba.
Jaké bylo to nejbizarnější místo, kde jste kdy hráli?
Vlastně to bylo v Praze, v jedné kavárně, myslím, že se to jmenovalo něco jako Kafe V lese, někdy v roce 2017. Bylo to ve sklepě a my s sebou měli strašně moc vybavení, včetně Drumtronu a setu bicí navíc, na který hraje Johnny vpředu na pódiu. Dostat to po těch schodech dolů bylo šílené, sotva to prošlo dveřmi a naše crew ten den skoro dala výpověď, haha. Překvapivě to ale byl úžasný, velmi intimní a dost propocený koncert pro asi 120 lidí a fanoušci z toho byli nadšení.
Vaše jméno je v Evropě čím dál tím větší. Myslíš si, že jste tady teď slavnější než v Americe?
V téhle fázi už je to hodně diskutabilní. Jezdíme sem od roku 2014, takže se už přes deset let snažíme vybudovat takové evropské impérium. Dáváme do toho spoustu úsilí, roste to kousek po kousku a myslím si, že naše živá show se prodává vlastně sama.
Znáte se už dlouho. Lezete si někdy na nervy? Jaký je recept na harmonii v kapele?
Trpělivost a přijetí. V mnoha ohledech je to skoro jako manželství; nemůžeš toho druhého změnit, musíš ho prostě přijmout takového, jaký je. Známe se tak dobře, že přesně víme, co koho vytočí. Měli jsme ošklivé hádky, ale víra v Nothing More a v to, co děláme, je páteří všeho. Zavázali jsme se k tomu a teď to živí naše rodiny, což je obrovské požehnání.
Co dokáže vytočit tebe osobně? Jaké otravné zvyky ti lezou na nervy?
Obecně asi bezohlednost. Leze mi na nervy, když lidi nevnímají, jak jejich chování ovlivňuje ostatní – třeba když nechávají věci ležet na lince nebo po sobě neuklidí. Žijeme spolu, čtrnáct lidí na chodbě v autobuse, takže to občas může být náročný a trochu smradlavý.
Jaký je váš proces při tvorbě nové hudby?
Pokaždé je to jiné. Snažíme se, aby to bylo pořád svěží, a nechceme znít jako z fabriky přes kopírák. Někdy to začne kytarovým riffem, který přinesu, jindy konceptem textu, melodií nebo nějakým specifickým bubenickým groovem. V srpnu se na týden sejdeme, abychom na tom pracovali; už teď máme skvělou várku písniček pro další desku.
Jak vypadá tvůj život mimo kapelu?
Jsem manžel, otec a majitel domu. Čas trávím tím, že opravuju věci na baráku a snažím se být co nejlepším tátou svému dvanáctiletému synovi. Dělá gymnastiku přes dvacet hodin týdně a je do toho hodně zažraný. Jsem zkrátka hodně rodinný typ.
Taky miluju videohry – hlavně RPGčka jako Final Fantasy a Zeldu, k tomu si rád zahraju Maria a Smash Bros se synem na PlayStationu a Nintendu. Jo, a kdybyste chtěli vědět něco o ostatních klucích: Dan je přes motokros a miluje přírodu, zatímco Johnny a Ben jsou hodně do jiu-jitsu a Ben rád hraje šachy.
A berete s sebou někdy na turné rodinu?
Jojo, občas jo, ale je to těžký. Děcka musí chodit do školy, žena do práce. Ale když jedeme tour v USA a jsme kolem Texasu, kde bydlím, žena a občas i syn se připojí třeba na pár zastávek turné.
Bydlíte všichni v kapele na stejném místě?
Ne, jsme trochu rozesetí. Johnny a Ben bydlí v Nashvillu, Dan žije v Ashvillu v Severní Karolíně a já pořád bydlím v Texasu. Tam, kde jsme začínali.
A jaká hudba tě právě teď baví?
Snažím se poslouchat tak od každého trošku. Teďka třeba vyšlo nové album Bleed From Within, skotští metalisté, který je skvělý. Musím se podívat do Apple Music. *Mark vytahuje telefon a nahlíží do appky.*
Koukám, že jsou nový Badflower, pak tu mám I Prevail, Of Mice and Men.
Na závěr rozhovoru si pojďme zahrát takovou hru – "Fuck, Marry, Kill" Ze tří jmen musíš každoho přiřadit k jedno aktivitě: sex, manželství, vražda. První kolo: Taylor Swift, JD Vance a Ricky Martin.
Rád bych do toho netahal moc politiku, ale asi bych zabil JD Vanceho, vyspal se s Taylor Swift a možná bych prostě žil a trávil čas s Rickym Martinem. Jsem sice heterosexuál, ale je to pěknej chlap!
Další trojice: Elon Musk, Donald Trump a princ Harry.
Ty brďo, můžu zabít dva z nich? Na tohle nedokážu odpovědět, to je moc těžký!
Dobře. Díky za hru. Je něco, co bys chtěl vzkázat fanouškům na závěr?
Happy Pride Month teď v červnu! Hodně odvahy všem, kteří to schytávají jen za to, kým jsou. A hrajte videohry lidi!
15minutový pokec utekl jako voda. Markovi děkujeme za rozhovor, byl strašně milej a moc dobře se s ním povídalo.
O kapele Nothing More
Nothing More nejsou jen další rockovou kapelou v řadě. Je v nich syrovost, upřímnost a hravost, kterou Mark potvrdil i mimo diktafon. Tohle uskupení budeme určitě sledovat, protože jejich hudba s refrény se stadionovým potenciálem má ještě hodně co nabídnout.
Jméno si kapela vybudovala nejen díky třem nominacím na Grammy, ale především díky své neuvěřitelné živé show, které dominují vlastnoručně sestrojené mechanické nástroje jako "The Scorpion Tail". Jejich hudba je unikátním mixem úderných riffů, progresivních prvků a hlubokých, často až filozofických textů, které jdou mnohem dál než běžná žánrová klišé. Jsou to rockoví intelektuálové s energií neřízené střely, kteří vás donutí nejen skákat v moshpitu, ale i přemýšlet.
