RECENZE: Slipknot - The End, So Far

SLIPKNOT
The End, So Far

Novinka měla před vydáním status experimentální nahrávky, začíná obdobně jako kdysi "Vol. 3: (The Subliminal Verses)" - tedy velmi poklidně. Úvodní žalozpěv "Adderall" je víc Bowie než Slipknot, krátké zastavení než se naplno rozevřou stavidla klasické agresi, zlobě a kulometným riffům. Tam, kde "We Are Not Your Kind" bodovala přímočarostí, návykovými refrény a čistotou zvuku, teď bublá snad ještě víc nasranost, dopředu se neustále valí hutná zvuková stěna a celek je o poznání kompaktnější. A taky sakra temnější. 

Typických Slipknot momentů je tu samozřejmě požehnaně, "Hive Mind" a "The Chapeltown Rag" jsou divokou frenetickou řeží, "Warranty" skvěle mění tempo a "De Sade" vygraduje do Taylorova intenzivního burácení a zběsilého riffování - chvíle očekávatelné, byť stále nesmírně efektivní. Naopak koketování s grungem v "Acidic" je příjemným závanem odjinud, finální "Finale", oživená parádní prací se sborem a smyčci, je jedním z nejsilnějších vrcholů desky, jaký kdy Slipknot předvedli.

• Kupte si nové album Slipknot už teď v našem Sparkshopu

9/10

Slipknot patří i titulka říjnového Sparku. V prodeji od 30. září.