Loňská deska "Power Up" má typický AC/DC zvuk, který lidé milují. Kde po všech těch letech čerpáte inspiraci pro vymýšlení nových skladeb, které stále zůstávají věrné vašemu soundu?
Angus: Vždy jsme si kladli za cíl nastavit si vlastní zvukový a stylový standard tak, abys - když uslyšíš AC/DC v rádiu - neváhal ani vteřinu. A nejtěžší na celé věci bylo udržet si náš výraz, přitom dodávat skladbám rozmanitost a neztratit ani dekagram z hutnosti zvuku. Není vždy jednoduché být AC/DC, kteří dodrží jasně daná pravidla, a přitom ohromí."
Jak se vám v pokročilém věku daří udržet si svěžest? Funguje živé vystupování jako katalyzátor vaší energie?
Brian: Já jsem byl vždycky neposeda. Můj táta říkával, s tím klukem něco je, ale já jsem prostě byl hyperaktivní. Musím pořád něco dělat, něčím se zabavit. Mám to štěstí, že vystupování s AC/DC je věc, která člověka naplňuje i nabíjí. Jsem si jistý, že všichni to máme stejně. Potíš se, ale cítíš, jak ti nabíhají baterky. AC/DC jsou jako jeden velký generátor.
Angus: Pro mě funguje jako kouzlo moje školní uniforma. Nevím proč, ale když si ji obléknu, cítím se najednou jinak. Jako kdybych najednou povyrostl do výšky a mohl si dovolit cokoliv. Ale ve skutečnosti jsem to pořád já, starej Angus, který je na place závislý na svých spoluhráčích. A ti jsou sakra dobří.
Kompletní rozhovor najdete v aktuálním lednovém Sparku.