KURTIZÁNY Z 25. AVENUEHonzíkova cesta vyšlo: 17. listopadu Kurtizány z 25. Avenue, s třemi desítkami odkroucených let jedna z legend domácí klubové scény, vypustily po 11letém čekání novou studiovku. I přes dlouhé ticho, čachry v sestavě a angažování druhého zpěváka (o mikrofon se s principálem Tomášem Varteckým dělí křikloun Dan Kurz) se však nic podstatného z kapelní identity a osobitosti nevytratilo. K25A se samozřejmě vyvíjejí, ale po svém a bez podkuřování trendům. Varteckého skvěle vystavěná kytara coby základní rozpoznávací element nadále syrově riffuje jak o život, oproti minulosti ovšem znatelně ubylo pověstné špíny a zlověstnosti a skladby dostaly písničkovější ráz. Z některých momentů, zejména ve sborových refrénech ("Julie", "Franz"), je cítit feel Wanastowek, jindy zvuk připomene další domácí nestory Krucipüsk ("Willy"). I po textové stránce si Kurtizány drží svůj rukopis. Na ploše devíti skladeb se to hemží abstraktními obraty, pop-kulturními odkazy a také se vzpomíná na devadesátkové drogové večírky a tripy své vlastní i ostatních. "Honzíkova cesta" je poctivý rock'n'roll mnoha příchutí od náznaků stoner-rocku, přes popovější okamžiky až po ty hardcorové a téměř metalové, jenž kapele zástupy nových fanoušků nepřitáhne, ale těm dosavadním nepochybně vykouzlí sentimentální úsměv na rtech.
P.S. O tři nové desky Kurtizán si ještě před Vánoci zasoutěžíme na naše Facebooku.
7/10
Petr "Ape" Adámek
BILLIE JOE ARMSTRONGNo Fun Mondays vyšlo 27. listopadu Jarní vlna pandemie pozavírala muzikanty do studií a poskytla jim jindy tak drahocenný čas na vlastní tvorbu. Frontman Green Day začal vydávat vždy v pondělí jeden cover - většinou vyštrachal letité popové či rockové hity od Manic Monday ("The Bagles") přes "Gimme Some Truth" Johna Lennona až po punk rockery Avengers. Nemá smysl rozebírat, nakolik jsou covery samy o sobě nosné, nicméně v kontextu toho, že vznikly jako pravidelná nenáročná zábava pro fanoušky, fungují. Už originály jsou samy o sobě svěží a odlehčené, takže tentokrát nehledejte hlubokou myšlenku a plejádu protestsongů, které bychom jinak od Armstronga očekávali. V jeho podání sice písně občas znějí všechny jako nevydaná béčka z poslední desky Green Day, ale při přivření obou očí je kolekce "No Fun Monday" všechno, jen ne nudná. A právě optimistické vyznění desky tady funguje skvěle. Na druhou stranu je škoda, že Armstrong nesáhl po vlastním materiálu - když to udělal před sedmi lety s písničkářkou Norah Jones na "Foreverly", byla z toho nečekaná pecka.
7/10
Milan "Řízek" Říský
MILEY CYRUSPlastic Hearts vyšlo: 27. listopadu Miley Cyrus má za sebou dekádu veřejného wrestlingu s vlastní identitou. Od ex-Disney star, přes spoře oděné twerkování s jointem v ruce, country, až po retro glam pop-rock. Její diskografie čítá jak úspěchy, tak totální komerční propadáky. "Plastic Hearts" je ale pěkným příkladem toho, že Miley na komerci zase tak nedá. Album je poctou glam rocku osmdesátých let, industrial popu a new wave a ikonám, jako je Stevie Nicks, Billy Idol nebo Joan Jett (poslední dva jmenovaní na albu také hostují). Chraplák osmadvacetileté zpěvačky, který je položený níž než kdy dřív a který zní jako padesát let poctivého kouření a alkoholismu, nepostrádá rock‘n‘rollové charisma. A její mindset k tomu taky nemá vůbec daleko. Miley o albu říká, že se narodila pro to, aby vydala právě takovou desku. Je to možnost. Talent má nepopiratelný, drive pořádný, a kdyby jen málo chtěla, cestu k přízvisku rockstar má dokořán otevřenou.
7/10
Zuzana "Pallovka" Pallová
THE SMASHING PUMPKINSCyr vyšlo: 27. listopadu Billy Corgan překvapil! "Cyr" je jeho nejlepší album od reálně nedoceněné desky "Machina/The Machines of God" (2000). Soustředí se na píseň, na melodii, přestává být ve skladbách zahleděný do sebe a chce ukázat, že muzika se hraje pro lidi (samozřejmě v intencích Billyho možností). Jimmy Chamberlin jede jako lidský stroj a Billy zajíkavým, stále egocentrickým, umíněným a zároveň citlivým vokálem provází hudbu skrze kopce i údolí. Nahrávka je imaginativní a onen střet dusajících bicích s uklidňujícím vokálem působí jako dlouho hledaná formule pro návrat k té divné zajímavosti, kterou The Smashing Pumpkins kdysi vládli, byť již jaksi moderně.
8/10
Rodeo Bull
MORGAN ROSEControlled Chaos vyšlo: 27. listopadu Máme tu velmi naturalistickou reflexi tíhy koronavirové pandemie z pohledu bubeníka Morgana Rose, který chtěl po několika březnových dnech strávených v Kalifornii odletět do New Yorku a pustit se do prvních rozhovorů k tehdy připravované desce Sevendust "Blood & Stone", ale namísto toho zůstal trčet v baráku s holkou, s níž tehdy randil jen pár dní. Naštěstí pracovala pro hudební vydavatelství, zařídila si domácí nahrávací studio, a tak Morgan dva měsíce času investoval do svého prvního sólového EP "Controlled Chaos", na němž se chopil mikrofonu! Nejdřív tvrdil, že dokáže jenom řvát, ale ty křišťálově čisté, usoužené a procítěné tóny, které ze svého hrdla vypouští, ukazují pravý opak. Přestože vytvořil "pouze" EP čítající sedm stop, narval do něj tolik frustrace, strachu a zloby, že posluchače obohatí víc než mnohá plnohodnotná studiová alba. "Controlled Chaos" navíc vzniklo ve spolupráci s kytaristou Sevendust Clintem Lowerym, tudíž rukopis jeho domovské stáje, ale také vlivy Prong, Seether nebo Mastodon jsou na počinu velmi slyšitelné.
8/10
Kamila "Ámos" Ungerová
