THE SMASHING PUMPKINSAtum Act II vyšlo: 31. ledna Třiatřicet skladeb rozdělených do třech částí, všeho všudy přes dvě a čtvrt hodiny nových skladeb. A není to málo, Billy Corgane? Kdyby náhodou bylo, pak tu máme pro všechny extra jedlíky dalších deset bonusových písní. První část této ságy vyšla vloni na podzim, druhá v lednu a závěrečná je v plánu na květen. Nakonec není to poprvé, co Billy takto šílí. Stačí vzpomenout na dnes už ikonické, osmadvacetipoložkové album bez jediného slabého místa "Mellon Collie and the Infinite Sadness" (1995), které Smeškám nadobro zajistilo nesmrtelnost, případně méně zdařilé dvojalbum číslo dvě, "Machina/The Machines of God" a "Machina II/The Friends & Enemies of Modern Music". Na aktuálním albovém tryptychu předesílal Corgan oproti poslednímu počinu "Cyr" kytarovější sound a s potěšením lze konstatovat, že slib vcelku dodržel. Na "Atum Act II" kytara hned v několika momentech příjemně zhrubla ("Empires", "Moss", "Beguiled"). Právě tyto chvíle působí na albu nejsvěžeji a dané skladby patří k těm nejlepším. Oproti tomu v elektroničtěji vystavěných momentech lze vycítit jisté opotřebení a repetitivnost. Mnoho okamžiků je nevýrazných, béčkových, šuplíkových, nedotažených. Že pětapadesátiletý muzikant ztratil někdejší devadesátkový tah na bránu, je pochopitelné. Doby "Mellon Collie..." jsou zkrátka dávno pryč a ani hudební géniové Billyho velikosti nedokážou stále chrlit nadprůměrný materiál, tím spíš v takovéto nadprodukci. Přesto je "Atum Act II" velmi solidní album, které bude v obsáhlém katalogu The Smashing Pumpkins patřit spíš k tomu lepšímu.
(recenze vznikla pro březnové číslo časopisu Spark)
6,5/10
