Bilancování za uplynulých dvanáct měsíců mě letos vysloveně zahnalo do kouta. A to v negativním slova smyslu. V hlavě mi totiž přes sebe nezněly desky, jež mě uchvátily, nýbrž se o pozornost hlásily ty zoufale podprůměrné. Namátkou lze zmínit Bullet For My Valentine nebo Three Days Grace.
PARKWAY DRIVE - REVERENCE
Teď už ale pozitivně. No, alespoň částečně. Proměnit bolestivý prožitek ze ztráty hned několika blízkých v něco pozitivního vyžaduje hodně odvahy. Parkway Drive ji ze svého nitra vykřesali a navzdory rakovině, která jim vzala také kamaráda a kytaristu Architects Toma Searla, zkomponovali desku, jež je nasraná, truchlivá, plná bolesti, ale současně motivační. Posluchače nakopne k překonání jakékoliv překážky. Upřímné vyjádření emocí v hudbě zkrátka funguje. A právě díky nim se Reverence vrývá hluboko pod kůži.
2. Zeal & Ardor - Stranger Fruit
3. Bad Wolves - Disobey
4. Halestorm - Vicious
5. SHVPES - Greater Than
Parkway Drive - "Prey"