Jeffe, patřil jsi v dětství do kategorie tzv. problémových dětí?
Myslím, že to se mnou nebylo tak strašné. Ačkoliv jsem jako teenager žil bezstarostným životem, s řadou věcí jsem nebyl spokojený, ale na druhé straně se mnou nebyly problémy, protože jsem se obklopoval muzikou, jež pro mě vždycky hodně znamenala a i díky ní jsem se držel stranou od všech průšvihů.
Neříkej mi, že si byl úplný svatoušek.
Nic tak špatného jsem nikdy neprováděl. Jen jsem často přicházel domů později, než rodiče stanovili, trávil jsem hodně času s přáteli a kvůli tomu nedělal domácí úkoly... Zkrátka nic příšerného jsem netropil. Když mi naši dovolil být venku do deseti večer, vrátil jsem se v jednu nebo ve dvě hodiny ráno. Nic víc za tím nehledej.
Podepsal by ses pod výrok: "S příliš spořádaným dítětem není něco v pořádku."?
(smích) To si piš. Když vidíš někoho nažehleného, spořádaného, kdo se chová v každém ohledu dokonale, musíš se sama sebe ptát: "Co ten člověk skrývá?" Osobně se ani nepokouším být perfektní, jelikož je to ta nejhorší vlastnost, o niž vůbec můžeme usilovat. Představ si, že potkáš na ulici dvě vzorná děcka. Probleskne ti jako první hlavou: "Ježíš, ty musí být skvělý?“ Ne! Budeš přemítat nad tím, co skrývají.
Velký materiál o Simple Plan najdeš v březnovém Fakkerovi.