INFECTED RAINTime vyšlo: 9. února Poslední fošna "Ecdysis" (2022) kapelu vykreslila v dosud nejdospělejší podobě, to když definitivně opustili bezpečné vody chytlavých a dobře zapamatovatelných vypalovaček typu "Mold" a přešaltovali na složitější kompozice. Novinka se v tomto ohledu vydává ještě dál, experimentů dál přibylo. Rozmanité zvukové hrátky mají veskrze doplňkový charakter a odehrávají se spíš v lehkých náznacích, než že by vysloveně přetvářely výraz kapely. "Never to Return" rozehrává blízkovýchodní zvukomalbu, "Vivarium" vzpomene na někdejší numetalové časy, nad kterými ale v polovině písně převezme moc osmdesátková elektronika. Následující "Pandemonium" je pak okořeněna regulérním tanečními EDM stopami, z "Game Of Blame" zase necitlivě vystupují výrazné elektronické bicí. Podobných drobnůstek je plné celé album, což může ve finále působit samoúčelně a rušivě. Lena a její banda experimentují trochu bez rozmyslu (alespoň to tak působí), skoro jako když si začínající kytarista přinese domů svůj první multiefekt a celý víkend zkouší, kolik různých zvuků, zkreslení a dalších efektů z té senzační krabičky dostane. Co nadále udržuje integritu kapely, je pochopitelně výraz Leny Scissorhands, která se kromě čistého vokálu a porůznu naléhavých úrovní křiku pouští i do dosud neprobádaných poloh. Infected Rain v nové sestavě (basák Vladimir Babich od poloviny loňského roku pryč, jeho brácha, kytarista Sergey stejně tak a nově v sestavě basačka italského původu Alice Lane) jsou na "Time" do jisté míry originální a sví. Začínají se ale stávat trochu nečitelnými. (recenze vznikla pro únorové číslo časopisu Spark)
6,5/10
