SEVENDUSTTruth Killer vyšlo: 28. července
"V době, kdy má každý člověk na všechno názor, se zkrátka pravda zabijí až příliš snadno," tvrdil v rozhovoru pro Sparku frontman Lajon. A mimo jiné také zmínil, že při poslechu titulní skladby spadne všem fanouškům čelist. Zatímco s předchozím, politicky laděným tvrzením by se dalo polemizovat, v případě otvíráku "I Might Let the Devil Win" nemůže být zpěvák pravdě blíž. Jen velmi pozvolna se rozjíždějící a gradující minimalistická záležitost, kterou Sevendust v rámci své velmi bohaté diskografie dost možná ještě nenapsali. Jasně, máme tu z minulosti několik balad jako "Angels's Son", přesto je právě tento kousek, tím spíš hned na úvod nahrávky, tím nejodvážnějším, co dosud stvořili. A je jen škoda, že nešli s odvahou do ještě větší šíře. S výjimkou poslední pecky "Fence", která připomíná jejich ranější momenty, je zbytek skladeb víceméně derivátem toho, co od nich slýcháme posledních deset patnáct let. Bez výrazných hitů (dalších "Denial", "Praise", "Trust", "Enemy" nebo "Black" už se patrně nikdy nedočkáme), přesto kvalitativně stále na vysoké úrovni. V první řadě s výraznými riffovačkami (za zmínku rozhodně podladěná "No Revolution") a Lajonovým oduševnělým vokálem, jenž je stále rozpoznatelný mezi sto dalšími. Nicméně jsou to právě další a další moment překvapení, kudy by se měli Sevendust v příštích letech vydat, aby ono opakování nenabralo příliš dramatický rozměr. (recenze vznikla pro zářijové číslo časopisu Spark)
6/10
