Když jsme se s Panem Lynxem bavili o jeho prvním (a fakin' skvělém) songu "Výlety do temnoty" byl to hodně hluboký face to face poklábos. Při příležitosti vydání druhé ukázky "Cililynx" (taktéž fakin' skvělé) jsme oba zasedli k messengeru. A byl z toho úplně stejně hluboký poklábos. Posuďte sami. Tady se peče něco velkýho...
Dobrý večer. Kdo sedí u druhé klávesnice? Michal Skořepa nebo Pan Lynx?
Pan Lynx má zaprvé drápy, takže se mu píše nešikovně (klávesnice není playstation) a zadruhé učí Michala samostatnosti. Takže Michal.
Oukej, v tom případě čau Michale! Máš venku druhý singl jako Pan Lynx nazvaný "Cililynx". Co se za názvem skrývá?
Něco jako budíček. Když ti zkrátka tvoje vlastní vnitřní zvíře zaťuká zevnitř na solar a řekne ti "Jsi demo sebe sama".
Mluviš z vlastní zkušenosti?
Děje se to čím dál víc. Jsem ten typ, co má doma naskládáno v šuplíku hromadu muziky, co nikdy nedal ven. Kreativní proces mi nikdy nedělal problém, ale to přivádění věcí do hmoty je to, co mě už tolik neba a Pan Lynx mi prostě přišel říct, že do šuplíku si celej svět pozvat nemůžu. Pouštěl jsem to akorát vždycky holkám, abych si je otestoval, protože jsem věděl, že muziku pro holky nedělám a když to kously, tak jsem věděl, že to s nima půjde...
"Demo sama sebe" tedy znamená nedostatečně využívat svoji kapacitu?
Nebo svoje dary.
Nebo nechat čekat netrpělivé fanoušky nového projektu rok a půl na nový matroš, jako jsi to udělal ty?
Po vydání "Výletů do temnoty" jsem vzal zpátečku, protože mi došlo, že chci opravdu připravit munici se vším všudy, která bude stát za to. V mém případě nejde jen o muziku, ale i o výtvarnou stránku věci, ať už jsou to obaly desek, plakáty, merch, videoklipy a v nich animace a navíc pan Lynx se taky nenakreslí sám... Ačkoliv...
Rozumím. Každopádně jsi přišel s velkým sdělením, že album je hotové a vyjde na podzim současně s prvním koncertem Pana Lynxe. Chci vědět víc. Co na desce uslyšíme, kdo kromě tebe na nahrávce dělal a kdo bude tvořit tvoji doprovodnou kapelu?
V první řadě je deska hodně barevná a dynamická. Má i výrazněji jemnější polohy a v pětatřicáté minutě a patnácté sekundě se dokonce objeví durový akord! Co se zvuku týče, tak jsem ji vlastně celou natočil sám doma, včetně křídla, kytar a všech perkusí. Baví mě hodně dělat sbory á la Queen, takže těch je tam taky požehnaně. Bicí jsem svěřil lepším, z nichž odtajním zatím dva: Štěpán Smetáček z Wanastowek nabouchal tři věci a zrovna za Cililynxem stojí Jánoš z The Atavists. Takže lžu v klipu, že hraju na bicí? Ano, lžu! Za mixem a masteringem stojí Milan Cimfe ze Sona, což je už za tu dobu, troufám si říct, kamarád, se kterým si často i voláme v noci, když on míchá a já kreslím a já poslouchám jeho story z devadesátek. A doprovodná kapela? Tu budu odtajňovat postupně, jako hosty na desce, kteří tedy opravdu stojí za to. Mám štěstí. Co můžu ohledně koncertů prozradit je, že budu mít v ruce mikrofon.
Pan Lynx - Cililynx
Durový akord jako výjimka. Tedy zasmušilá, temná nahrávka? Muzikantům se často, jak stárnou, svět prosvětluje. Pro tebe to tedy neplatí?
Když se zeptali Tool, jak je možné, že působí jako veselí lidé, když dělají tak temnou muziku, odpověděli, že proto, že dělají tak temnou muziku.
Výborný!
A ještě dodám, že žijeme ve světě polarit a u mě se vlastně mlátí na každém kroku v muzice dur a moll, neboli světlo a stín, napětí a uvolnění. To posluchačům dává často o dost víc zabrat, protože žijeme v instantním světě, kde chceme jen to sluníčko a do svých stínů se podívat nechceme. Dá se tedy říct, že Pan Lynx je spíš pro ty, kteří přijímají oboje. Po vynoření ze stínu má světlo vždycky jinačí kvalitu. Takže předešlou narážku na dur ber symbolicky. Lidi potřebují protáhnnout lesem.
Přál by sis tedy, aby posluchači díky tvé desce objevili sami sebe? Anebo se o to alespoň pokusili? To by byl možná troufalý, i když ctnostný cíl.
Chci, aby se vystavili myšlence, co by jim o nich řeklo jejich vlastní vnitřní zvíře. Aby jim připomnělo jejich vlastní dary, které mohou dát světu.
Michale, blížíme se ke konci. Pověz mi, v čem je deska Pana Lynxe jiná oproti předchozí tvorbě, oproti kapele Stroy?
Že jsem při její tvorbě neposlouchal tolik svůj vnějšek, jako spíš vnitřek. Méně Michala a více Pana Lynxe. A proto je autentická a pro mě samotného nebezpečná. Stroy byla samozřejmě kapela, kterou jsem miloval a vděčím jí a hlavně klukům za mnohé, ale mohl jsem se tam schovat pod angličtinu, nebojoval jsem tam se spojením dekadentního klavíru a stonerových kytar a podobně. U Pana Lynxe jdu na hranu sama sebe.
Chceš albem vyburcovat lidi, ale i sám sebe, je to tak? Rozumím správně, že jde o nejvíc introspektivní počin ve tvém hudebním životě?
Rozhodně ano... Věřím, že jsem v hudbě zatím nikdy nezradil sám sebe, ale zároveň jsem taky ještě nikdy nenapínal tolik strunu toho, co od sebe můžu čekat. Jestli něco chci, je to dát svojí tvorbou lidem odvahu k autenticitě, i kdyby to znamenalo, že jediný, kdo je pochopí, bude jejich vnitřní zvíře.
Skvěle. Nová deska, křest alba, v budoucích týdnech postupně rozkrývaná sestava. Je ještě něco, co by mělo zaznít?
Vydám desku v podobě, v jaké to tady možná zatím nikdo ještě neudělal. A abych to mohl plně realizovat, budu s tím potřebovat už brzy trošku píchnout. Ale všechno vyjde na světlo v pravý čas!
Držíme palce, díky za rozhovor a pozdravy Panu Lynxovi!
