Parta kolem Freda Dursta je jako dinosauři, co nevymřeli. Nu-metal v jejich podání pořád kope a je úplně fuk, že je přes dvacet let out. Po několika odkladech to konečně předvedli ve vyprodaném Foru Karlín.
S ležérnosti sobě vlastní se houpavým krokem pohybují po pódiu a pecky z třiadvacet let staré fošny "Chocolate Starfish and the Hotdog Flavored Water" (v setlistu nejvíc zastoupená deska) sází do davu s přehledem. Sice nedělají bordel jako v roce 99, na který mnohokrát Durst odkazoval, ale pořád dokáží rozjet pořádný brajgl.
"Break Stuff", "Nookie", "My Generation" a další roky protřelé kousky znějí pořád výborně a Durst, prototyp macho frontmana, se za ty roky nestal parodií sám na sebe. I v jeho dvaapadesáti letech mu prostě věříte, že nu-metal není mrtvý a on ho žije. Sice s fotrovskou image, ale pořád sakra přesvědčivě. Jako soused, co sype z rukávu historky z mládí, ale vás pořád dokola baví.
