Máš ráda místní cukrářské výrobky? Jo! Miluju české sladkosti, jsou výborné. Naposledy jsme tu snědli dost trdelníků.
Viděla jsem vás na Rock for People a asi nejvíce mě uchvátilo, že i když jste hráli v Praze jen pár dní předtím, přišlo na vás spoustu lidí a dokonce jste přidávali "Fired Up", která nebyla v plánu. To jsme neplánovali a nezněla zrovna výborně, když jsme se vrátili na pódium. Ta energie tam byla, ale... Tu písničku jsme nehráli strašně dlouho, ale hlavami nám šrotovalo: "Co budeme hrát?" Všichni skandovali, abychom se vrátili, tak dlouho. Nemohli jsme se nevrátit. Ale ano... To bylo úžasný, ten koncert byl super.
A reakce diváků byla naprosto úžasná, i když jste museli začínat odznova... Protože jsem začala zpívat ve špatný okamžik... Protože jsme ji nehráli tak dlouho. Myslela jsem si: "Propáníčka, vůbec nevím, co dělám..."
Mluvíme spolu na začátku vaší šňůry s Palaye Royale. Jak k tomu došlo? Sleduju vás na instagramu, takže vím, že na konci minulého roku jste spolu strávili nějaký čas... To bylo v době, kdy už turné bylo zařízené. Dva měsíce po domluvě jsme letěli do LA a začali spolu trávit dost času a začali jsme spolu dost dobře vycházet. Že spolu pojedeme tour, bylo stoprocentně to nejlepší rozhodnutí, co jsme mohli udělat. My ty kluky fakt zbožňujeme, jsou úžasní... A taky máme stejný management.
Vzhledem k tomu, že jste teď na samostatné šňůře a před chvílí jsme se bavili o festivalu, čemu dáváš přednost? Jsou to odlišné věci, mají jinou energii. Když hrajeme festivaly, hrajeme... Myslím, že jsme vždy hráli v průběhu dne. Možná tak jednou nebo dvakrát jsme hráli večer. Takže už jenom to samotné tomu dává jinou atmosféru, protože na tebe svítí slunce. Obě situace mají různá pro. Mám ráda obojí stejně. Na festivalu můžete "popadnout" náhodné kolemjdoucí, kdežto na koncertě, který máš někde v hale, se ti dostane plné "fanouškovské" atmosféry.
Jsi duchovně založená? Řekla bych, že jsem dost duchovně založená, ano... Pak se jen rozezpívám, trochu si popovídám sama se sebou, seberu se a jdu na věc. Většinou si taky všichni společně dáme panáka.
Na kterém koncertě jsi byla naposled? Nedávno jsem dala jeden z nejlepších za hodně dlouhou dobu, The 1975. Ti byli tak dobří. Tak, tak dobří. Opravdu, myslím to vážně. Matthew Healy lezl z televize a tak podobně, prostě úžasný. Je inspirující sledovat jiné umělce. Protože se dívám, co a jak dělají, a myslím na to, jak bych to mohla udělat já. Je to vzrušující. Podle mě je to nejlepší způsob, jak donutit sebe samu být produktivnější. Pozorovat, poslouchat... A to jakékoli umění kolem, ať už to znamená jít do galerie, poslouchat něco nového, podívat se na film, seriál... Myslím, že to je dobré pro každého.
Když jsi zmínila seriály, písničky od Yonaky jsou v podstatě soundtrackem amerických seriálů. Byli jste v SheHulk, Winx, The Flash, zrovna nedávno i Resident Evil. Díváš se na ně nebo alespoň na epizody, ve kterých jste? Ano, pokaždé se koukám na epizody, ve kterých jsou naše songy, ne nutně na celý seriál. Ale nakonec jsem zkoukla celý Resident Evil, protože jsme nevěděli, v jaké epizodě jsme. Nepatří mezi mé oblíbence. A song Clique je teď taky v Rekrutovi na Netflixu a všichni se báli, že ho tam nakonec nedají, protože se v něm nadává asi dvacet milionkrát, ale nakonec přímo na začátku epizody, takže nakonec jsem byla jako "bahaha, f*ck you!" (smích).
Resident Evil nedáváš, jaký je teda tvůj nejoblíbenější seriál z těch, ve kterých jste se objevili? Písnička Seize the Power seděla do SheHulk. Zvláště když začíná a v záběru je vidět jen odraz její tváře. To bylo skvělé. Pak jsem byla u vytržení z toho, že jsem měla song v Rychle a zběsile: Hobbs a Shaw, to byla sranda. Zrovna jsem měla docela silnou opici, tak jsem si to pustila jako takový "easy watch." Mám slabost pro Rocka, velkou!
Mluvila jsi o tom, jak je pro tebe důležité chodit na koncerty. Kdo tě nejvíc inspiruje hudebně? Určitě skupiny, které jsem poslouchala, když jsem vyrůstala. Marvelettes, The Shangri-Las, Amy Winehouse, Jeff Buckley, Lady Gaga...
Tvá vlastní hudba a texty jsou hodně o sebeposílení... Mluvíš v písničkách o vlastních zkušenostech? Ano, vždycky. Tak já píšu. Musím cítit a rozumět tomu, o čem píšu. Taková jsem. Moc ráda bych byla schopná psát i o jiných věcech, ale není to pro mě přirozené. Můžu napsat nějakou kratičkou, zábavnou "car-chase" nebo něco podobného, ale všechno, o čem píšu, stojí za osobním prožitku. Nejlíp se mi píše o tom, co zažiju na vlastní kůži.
Jsi dost aktivní na sociálních sítích. Je to důležité pro současné kapely? Já to mám jako na houpačce, někdy je opustím na celé týdny a pak se vrátím a zase všechno nasdílím. Ano, je to dost důležité, opravdu, protože to je způsob, jak tě může každý vidět, dostat se k tobě, porozumět ti. Na koncertech oslovíš jen určité množství lidí, jen lidi, co jsou s tebou v místnosti. Podle mě musíš mít možnost to nějak sdílet s ostatními a nejlepší způsob, jak to udělat, je právě internet.
text: Kristýna Malá
