Skvělej, suprovej! Konečně takovej první větší zářez v naší kariéře. Mám radost, že jsme dali do kupy první komplexnější a barevnější věc. Za deskou si stojíme a baví nás.
Co jste vlastně udělali jinak při releasu LPčka v porovnání s předchozími EPčky?
Rozhodně jsme víc cílili na Spotify. Nechal jsem si poradit od kolegů ze scény, jak se dostat do playlistů a podobně. Pak jsem oslovoval klasický portály, který naši scénu držej - Fakker, CoreMusic, Klubovnu a další. Ty nám jako vždycky pomohly, takže děkujeme! Jinak byl přistup vlastně stejnej jako dřív. Měli jsme už dopředu připravený vizuály. A zároveň jsme věděli, že chceme placku vypustit před Rock for People, abychom poprvý mohli nový songy zahrát právě tam. (GFT jsou z Hradce Králové, RfP je pro ně tedy domácím festivalem, pozn. autora)
Jak jste si festival užili?
Rock for People byl super. Bohužel, kvůli prachu a neustálýmu mluvení a překřikování jsem měl trochu problémy s hlasem, zpěvy mohly být lepší. To už ale ke Glad for Today patří, jestli ti vaděj zpěvy, jdi do píči! (smích) Rozhodně jsme však hráli na největší stagei v historii kapely a asi jsme i měli největší návštěvnost.
I oproti vašim vlastním klubovým koncertům?
Jo, to jo. Já osobně se líp cítím v klubu, nechci ale mluvit za ostatní kluky. Mám rád, když jsme v doupěti a lidi nám skáčou pod nosem. Na větším pódiu s obrazovkama jsem trochu nervózní, když je vidět můj ksicht. To není něco, čím bych se chtěl prezentovat. Jen srdcem.
Jaký je dneska pro kapelu vaší velikosti vydat desku? Přece jenom se dneska hraje hlavně na singly a klipy.
No, my jsme už měli tři EPčka venku a tak nějak jsme cítili, že chceme vydat plnohodnotný album. I bandy, ke kterým vzhlížíme, to tak dělají, ať už to jsou Architects, Beartooth, Trash Boat nebo Boston Manor. Alba by prostě měly bejt, kapely se tam můžou vybarvit v celý svý kráse. Můžeš si s tím vyhrát a máš mnohem větší kapacitu se ukázat.
Máš pocit, že lidi vnímají změnu, kterou jste poslední roky prošli?
Myslím, že jo. Oni si chvíli zvykali na Glad For Today jako takové, když jsme se na scéně ukázali bez Tomáše (dřívější screamer skupiny, pozn. autora). Najednou to nebyly cory, na který byli zvyklí.
Tři roky zpátky se vám povedlo dostat do Kanady. Co bys řekl, že naší zemi po hudební stránce v porovnání s tamní scénou chybí?
Já upřímně nevím, v čem je tady u nás problém. Možná se bojíme jezdit na vlastní pěst do zahraničí a pak sklouzáváme k tomu, že koncertujeme jen doma. Třeba konkrétně Skywalker jsou ale příkladem toho, že to jde. Zrovna nedávno mi Jay Kučera říkal, že se bavil s agentem, kterej mu řekl, že největší problém středoevropskejch kapel je, že směřujou do Ameriky. Na to se máme úplně vysrat, nejsilnější trh máme v Evropě. Je zbytečný vozit "americkou" hudbu do Ameriky. A to je aktuálně i naše největší ambice - nacpat se za hranice.
Jakou náladou vůbec "Melting Youth" čpí? Co je inspirací pro tu melancholickou hudbu?
Ony se ty texty zdají smutný, ale nakonec většinou končej dobře. Já vždycky chtěl, aby hudba působila silově, abych z ní měl husí kůži. Chci tam chorály a vejšky, na kterých pracuju. A s klukama jsme si sedli v takovým devadesátkově rockovým rozpoložení. Jako příklad bych uvedl mix Boston Manor a Oasis. Dokážu si představit třeba i akustický songy, kdo ví. V písních hledám nejvíc příběh, emoce, sílu a melodii. V porovnání s "Common Noise, Common Voice" (2020), kde jsem se soustředil spíš na davy a na semknutí se, jsem dal na "Melting Youth" prostor spíš sobě a vlastním myšlenkám. To samozřejmě lidem nebrání se v písních najít, nicméně jsou založený spíš na mých vlastních prožitcích.
Vy nejen z nahrávek, ale i ze svý prezentace působíte jako srdcařská kapela s jasným záměřem. Co kdyby vám přišla nějaká nabídka na spolupráci s rádiem, kdy bys musel tvořit podle nějakých skriptů?
Příležitosti bych se chopil, myslím, že song-writersky na to máme. Rád bych teda zachoval angličtinu, byť českej jazyk miluju. Čeština je rozhodně ohebnější, ale zatím nechci lámat hůl nad anglicky zpívanou hudbou. A kdyby se jednou nemělo podařit uspět v zahraničí, tak přijde čas na češtinu. Pro mě osobně jsou nejhezčí textařský věci třeba od Anety Langerový nebo Davida Stypky.
Prozradíš, jestli už máte nějaký konkrétní plány do budoucna?
Chceme se srát víc nahoru. Je mi jasný, že nás to bude stát nějaký tvrdší festivaly, třeba Fajtfest, ale čím víc postupujeme, tím líp se cítím na akcích typu Rock for People a podobných multižánrech, kde fresh mladý věci jedou a mají tam svoje místo. No a samozřejmě nějaká ta zahraniční štace, nejlíp po boku Skywalker nebo třeba i Boston Manor.
