KORNRequiem vyšlo: 4. února Jakmile se jednou stanete symbolem a nástrojem boje proti zlu a plně si tuto skutečnost uvědomujete, jak můžete s čistým svědomím změnit jazyk, kterým ke svým fanouškům mluvíte, aniž byste riskovali jejich duševní zdraví? Přestože se Korn dle vlastních slov budoucím experimentům nebrání (více v rozhovoru v únorovém Sparku), je znát, že kromě žanry bořícího alba "The Path of Totality" (2011) omlílali během minulé dekády stále dokola to samé - temnotou zahalené texty s inspirací z reálných zkušeností, specifický Jonathanův vokál alias "da dgan digga" a syrově špinavé kytary s hororově bolavými pazvuky. Tyto příjemné nepříjemnosti zdvihají i čerstvé album "Requiem".
Po osmadvaceti letech jde o první album, které Korn prezentují bez basáka Fieldyho, jenž se z kapely z osobních důvodů dočasně stáhnul, basové tóny na placce však z jeho nástroje vzešly, neboť je muzikant nahrál ještě před svým odchodem. Možná právě kvůli tomu je fošna symbolicky o hrubou pětinu kratší než kterákoli předchozí, najdeme na ní pouhých devět songů, což z releasu dělá kusově nejkratší korní studiové LP. I přes letitou repetitivnost však nelze říct, že by Korn zklamali. Očekává se od nich kvalitní, promyšlená a procítěná hudba, což pánové hrdě a se svěžím elánem dodávají. Korn by se s nadsázkou dali přirovnat k heroinu - jakmile jej jednou okusíte, nechcete nic měnit na pocitech, které ve vás vyvolává, chcete ho prostě víc takového, jaký je. Jasně, budeme rádi, když se nám dostane nějakých ulítlých ujetostí, na které nejsme zvyklí, nakonec se ale vždycky rádi vrátíme k tomu, co máme nejradši.
8/10
Korn ∞ Requiem (Full Album Stream)
