THE OFFSPRINGLet The Bad Times Roll
vyšlo: 16. dubna Na novince "Let The Bad Times Roll" bychom mohli The Offspring vyčíst leccos. Proč k jejímu dokončení potřebovali devět let, proč na ni vecpali k uzoufání nepovedenou předělávku "In The Hell Of Mountain King" od proslulého norského skladatele Edvarda Griega, která nezapadá do konceptu desky stejně jako textově plytká, skáčková "We Never Have Sex Anymore" a proč se pustili do klavírní verze "Gone Away" ze starého alba "Ixnay on the Hombre". Její nejvyšší tóny jsou totiž nad Hollandovy síly a nutno říct, že Ivan Moody z Five Finger Death Punch se s ní na "A Decade of Desctruction" popasoval mnohem lépe. "Let The Bad Times Roll" si ale zaslouží jiný úhel pohledu. Vždyť The Offspring jsou na scéně 37 let. A přestože kytaristovi Noodlesovi táhne na 60 a zpěvákovi Dexteru Hollandovi na 56, dokázali v sobě probudit klukovské já, přivábili punk-rockovou, potažmo skate-punkovou múzu, jež je kdysi vystřelila na nejvyšší příčky hitparád. Kapela se nově vytáhla s hity "This Is Not Utopia" a "Let The Bad Times Roll", ve kterých se navážejí do Trumpovy administrativy a spolu se songem "Coming For You", který vyšel už v roce 2015, se vracejí zlaté éry desek "Smash", "Americana" a "Conspiracy of One". A kdybychom nežili v podělané éře pandemie, The Offspring by s nimi na turné rozhýbali davy stejně sebejistě jako v roce 2019, kdy si v České republice střihli hned dva koncerty. Říkejte si, co chcete, ale tahle formace ještě nepatří do starého železa. Kdyby je kdysi proslavil heavy metal nebo thrash metal, mohli stárnout s grácií. Jenže stárnout na punk-rockové scéně, která je postavená na mladické bezstarostnosti a ztřeštěnosti, není jen tak. Doktor přírodních věd a bývalý školník přesto dokázali rokům svého narození nastavit prostředníček a vytvořili desku, která je hravá a pro skalní fanoušky může být strojem času, který je vrátí do dětství a dospívání. Album seženete v našem Sparkshopu.
7/10
Kamila "Ámos" Ungerová
ESCAPE THE FATEChemical Warfare vyšlo: 16. dubna Na tenký led se se sedmou řadovkou vydali kdysi post-hardcorové stálice Escape the Fate z Las Vegas. Mnoho fandů zanechala v rozpacích už jejich minulá fošna "I Am Human", kde se zapojením popových prvků rozhodli držet krok s dobou směrem k mainstreamovému rocku. Přestože album "Chemical Warfare" mělo být vrcholem jejich údajně nejnašlapanější trilogie započaté deskou "Hate Me", představuje spíš nepovedený pokus o získání širšího publika skrze přístupnější sound. Slibný začátek sice obstarají úderné písně jako "Lightning Strike" nebo "Unbreakable", ale pak už to jde až do konce jen z kopce. Dojem nezachrání ani povedené hostování fenomenální americké houslistky Lindsey Stirling v singlu "Invincible", ani nezaměnitelné bubnování legendárního Travise Barkera z Blink-182 v dalším singlu "Not My Problem". Zbytek nahrávky je totiž nesourodý a nepozoruhodný mix radiového popu, rocku, elektroniky, emo momentů a záchvěvů metalcoru v podobě pár víceméně průměrných breakdownů. Prostě takový popcore až pop rock po vzoru vyhaslých Fall Out Boy. Po skladatelské stránce se střídá jedno klišé za druhým, hodně textů na desce působí strašně prvoplánově a vyzdvihnout lze jen to, že některé písně mají motivační účel. Jednou za čas píseň o rozchodu nebo jím způsobeném nadměrném pitím neuškodí, ale opakovat to do nekonečna prostě nejde. Věhlasný producent John Feldmann sice dokázal pomoct Escape the Fate, aby na novince "Chemical Warfare" zněli moderně a trendy, ale zapomněl jim připomenout důležitost autentičnosti. Kde takoví BMTH dokázali vydat popově laděnou desku, o které se dlouho mluvilo kvůli její neuchopitelnosti, promarnili Escape the Fate příležitost a nahráli pouze průměrnou pop rockovou nahrávku postrádající jakoukoliv osobitost.
5/10
Kamil "Doči" Dočkal
DEVIL SOLD HIS SOULLoss
vyšlo: 9. dubna
Po dlouhých devíti letech přichází ikona britského atmosférického rocku s novým dlouhohrajícím albem. V mezičase sice Devil Sold His Soul stihli nahrát a vydat několik singlů a EP, ale až s příchodem "Loss" zvedli všechny fanoušky ze židle - primárně díky návratu bývalého frontmana Eda Gibbse, který ovšem nevystřídal stávajícího Paula Greena, nýbrž se k němu připojil. První tři vydané singly však ne zcela naplnily očekávání posluchačů. "Beyond Reach", "The Narcissist" a "Burdened" v sobě sice mají jakýsi odkaz starých dob kapely, nicméně neklepou na onu pomyslnou emoční strunu, kterou vždy tak dobře dokázali DSHS rozeznít. Ani s celým albem se nedá mluvit o melancholickém a agresivním post-rocku, na který jsme byli zvyklí. Jako by s přechodem pod Nuclear Blast ztratila kapela koule. Abychom jen neremcali, musí se uznat, že jak Paulovi, tak Edovi to stále pěje náramně. Sečteno podtrženo, k žádné fúzi skvělých starých a nových Devil Sold His Soul bohužel nedošlo.
5/10
František "Frank" Fišer
MONTE PENUMBRAAs Blades in the Firmament
vyšlo: 26. března
Pokaždé, když elitářský label End All Life představí světu novou desku, všichni ctitelé ortodoxní odnože black metalu zpozorní. Pro portugalský projekt Monte Penumbra se jedná teprve o druhou dlouhohrající nahrávku, a nutno dodat, že "As Blades in the Firmament" představuje vcelku radikální odklon od předchozí avantgardně laděné tvorby. Ty tam jsou progové postupy & artové kudrlinky à la Ved Buens Ende; všechno na cimpr-campr rozervala severská vichřice. Během čtyř let, po něž W.uR materiál pro novou desku skládal, uzrála totiž konspirace se samotným mastermindem těžkého & zastřeného islandského zvuku Stephenem Lockhartem (Rebirth Of Nefast), jehož modus operandi nahrávce vypálil cejch nelidského perfekcionismu okultního studia Emissary. Prověřená mlátička Bjarni Einarsson (Sinmara, Almyrkvi, Wormlust aj.) za bicími dostal na albu totální tvůrčí svobodu, a zuřivě žene celý ten kolos chromatických riffů bez začátku & konce kupředu. Precizně nevrstvený zvuk působí jako halucinogenní éter, z jehož oparu silné momenty vystupují, a opět se do něj noří. Vše je perfektně slyšet, ale jen za cenu, že poslechu budeme věnovat to nejcennější, co máme: svou pozornost. Pak se dílo stává skutečně osobním - pro autora i posluchače.
8/10
Tomáš "XV" Bárta
