EVANESCENCEThe Bitter Truth
vyšlo: 26. března Evanescence jsou tělesem velmi specifickým. Nejenže od svého debutu "Fallen" z roku 2003 zarytě ignorují jakoukoliv předvídatelnost ve frekvenci produkce nové hudby, což byl ještě před deseti lety andrenalin, který se postupně proměnil spíš v čekání na Godota, ale současně upustili od své hudební, a především textové přímočarosti. Amy Lee zůstává křehkou a současně velmi silnou zpěvačkou, jež svým obrovským hlasem obsáhne cokoliv, co si zamane. Na novince "The Bitter Truth" si hýčká punc gotického metalu, ale intenzivněji než kdy dřív jej mísí se symfonickým metalem v duchu Nightwish či Apocalypticy a také elektronikou. Nadto své texty již explicitně necílí na posluchače zmítané v beznaději, smutku a osamělosti. Chce víc. Žádá víc. Žádá hlubší zamyšlení a pochopení. Se svými Evanescence už netvoří hudbu primárně určenou pro rádiové vlny ani hudbu snadno uchopitelnou a konzumovatelnou na první poslech. "The Bitter Truth" je rozmanitým metalovým opusem, na němž se kupříkladu vypisuje z bolestivé ztráty už druhého sourozence. Poté, co v roce 1987 přišla o svou sestru Bonnie, v roce 2018 zemřel její bratry Robby, kterému bylo pouhých 24 let. Smutek a nepředstavitelnou bolest vložila do baladické "Far From Home". Nadto na "The Bitter Truth" reflektuje hnutí Black Lives Matter, ale také politickou situaci ve Spojených státech. Evanescence zkomponovali velmi vrstevnatou desku, jež nastavuje zrcadlo společnosti, ale současně reflektuje vývoj, jakým v lidské i hudební rovině od svého debutu prošli. Album pořídíte v našem Sparkshopu.
7/10
Kamila "Ámos" Ungerová
LANDMVRKSLost In the Waves vyšlo: 19. března Po třech letech přicházejí LANDMVRKS s třetí studiovou deskou. Ani novince "Lost in the Waves" nechybí naštvaný agresivní sound, adrenalinová hardcorová nálož a stadionově znějící refrény, to všechno nacpané ve zběsilém tempu do pouhé půlhodinky. Oproti přechozím albům je ale nový kousek mnohem diverzifikovanější a rozmanitější. Úvodní, asi nejlepší skladba na nahrávce "Lost in a Wave", je sice přesně tím, co je pro LANDMVRKS typické, hned v několika dalších skladbách ale partička zní dost odlišně, skoro jako by místo nich byly ve studiu další dvě jiné bandy. Příkladem může být jedna z jejich vůbec nejtvrdších skladeb vůbec - "Say No Word", kde se screamy a breakdowny střídají s rapovými částmi. "Always" má zase silný pop-punkový nádech a závěrečná, skvělá melancholická "Paralyzed" může po mnoha směrech připomínat pozici "Hospital for Souls" starších parťáků BMTH z alba "Sempiternal". Velmi zdařilé a netradiční je také zařazení rodné francoužštiny v songu "Visage". LANDMVRKS na nové fošně zabrousili do neprobádaných vod, chvílemi se ale ztrácejí ve vlnách a ne vždy jim jejich experiment vyjde. I přesto si fanoušci odnesou z nové placky několik výborných kousků.
6/10
Mates "Koury" Krč
TOMAHAWKTonic Immobility vyšlo: 26. března Koronavirus nedávno oslavil své první narozeniny, a přestože epidemie uvrhla velkou spoustu kapel a interpretů do hluboké hibernace, Mike Patton musí zase vybočovat z řady. Pro mnohé soumrak kultury, pro něj velmi potentní rok napříč projekty a žánry (tētēma, Mr. Bungle). Buďme upřímní, i v Tomahawk jde především o něj; kapela, jakkoliv dobrá, je v pozadí a v textu zpravidla ohraničená závorkami. Patton je protagonista a zásadní prodejní artikl každého svého projektu, ať chce, nebo ne. Post-rocková superskupina dala dohromady cyklus rozmanitosti, chaotičnosti a hudební podivnosti. Z páté řadovky dýchá klasická pattonovská humornost, má ambientní, přesto však tvrdé momenty, zajímavé snové průstřely a místy poutavý, pomalu se táhnoucí western rock feel. Zapamatovatelné momenty? Snad písně "Business Casual" a "Dog Eat Dog". A jestli album zaslouží další poslech? Těžko říct. Projekty, jako je tento, poskytují Pattonovi exkluzivitu, která má pouze jepičí život a ten končí zpravidla hned po prvním poslechu (s výjimkou pompézní "Mondo Cane", popř. "Corpse Flower"). Je to jako sledovat školní besídku svého vokálně geniálního dítěte. Nadchnete se, tleskáte ve stoje, ale kdybyste to měli poslouchat několikrát za sebou, tak se ukoušete nudou. Album pořídíte v našem Sparkshopu.
6/10
Zuzana "Pallovka" Pallová
STEPSONHelp Me, Help You
vyšlo: 26. března Mladičká, moderně hardcorová / metalcorová partička Stepson si počátek své kariéry naplánovala do posledního detailu. Nahrávání debutu "Help Me, Help You" dokončila už před třemi lety a vloni chtěla po releasu vyrazit na turné napříč domovskou Austrálií. Obojí s velkým očekáváním i vírou přeložila na rok letošní, a jelikož se dle nejčernějších scénářů zdá, že bude mizernější než ten uplynulý, uchýlila se pod křídly SharpTone Records alespoň k tolik vytouženému releasu. Ačkoliv zvukově, nástrojově i pěvecky se "Help Me, Help You" rovná kvalitám výrazně zvučnějších The Amity Affliction či A Day To Remember a podobně jako obě formace se v textové rovině zaobírá silnými tématy, jakými jsou duševní onemocnění či traumata, jež člověka pronásledují jak stín, chybí jim autentičnost a schopnost vložit do hudby kus sebe. Jak kdyby měli odpozorované a nastudované, co v posledních deseti letech fanoušky v rámci žánru oslovuje, a to bez přidané hodnoty kopírovali. "Help Me, Help You" bohužel potvrzuje, že nestačí být pouze dobrým muzikantem a textařem. Klíčové je vložit do hudby něco unikátního, co zabrání strmému a okamžitému pádu do šedi průměrnosti.
5/10
Kamila "Ámos" Ungerová
