A DAY TO REMEMBERYou're Welcome vyšlo: 5. března Méně je někdy více. Tohle heslo si A Day To Remember měli vzít k srdci během tvorby sedmé řadovky, na kterou se čekalo čtyři roky. Bohužel se tak nestalo a "You're Welcome" je deskou experimentů a odklonem od toho, v čem byli nejlepší - tedy od kombinace uzemňujících metalcorových riffů a breakdownů a pop-punkové melodičnosti. Místo toho jsou jádrem nahrávky pop-rockové skladby, které sice nepostrádají pokusy o invenci a chytlavé refrény, je z nich ale cítit přílišná snaha o to znít jinak. Přidejte bezduché texty, uhlazenou a v roce 2021 hodně neaktuální produkci a celkový sound a máte kandidáta na průšvih roku. Poslech tracku „Bloodsucker“ s popěvky jako od Jonas Brothers se ještě dá přežít, ale "F.Y.M." s textem o tom, jak by bylo jednoduché všechny ignorovat nebo "Viva La Mexico" o rozlučce se svobodou kytaristy Neila Westfalla je v kontrastu s dosavadní tvorbou špatný vtip. I přes to to ale není vyloženě špatná deska. Jakmile ADTR přitvrdí, hned je lépe. Mezi nejlepší momenty patří temná singlovka "Resentment" a "Last Chance To Dance (Bad Friend)", která ukazuje, že pánové pořád umí napsat čistokrevnou palbu do moshpitu. Celkový dojem vylepšuje akustická věc "Everything We Need", která patří k tomu nejlepšímu, co ADTR napsali od zásadní desky "Homesick".
5/10
Jakub "Poštý" Poštolka
OF MICE & MENTimeless vyšlo: 26. února Velká očekávání, která byla na všech frontách do letošního roku vkládána, se začínají bortit jak domek z karet. Ovšem v režii Of Mice & Men se začíná rodit něco velkého, sebevědomého a přesvědčivého. Už žádné balasty, kterými se "Defy" - první a hodně nešťastná deska bez účasti Austina Carlile, jen hemžila. Ani hledání svébytného rukopisu, natož hudebního stylu. Kvarteto svou novou pozici na poli ryzího metalcoru s prvky hardcoru, kde nyní zapouští pevné a hluboké kořeny, určilo už poslední studiovkou "Earthandsky". Ovšem teprve nyní, kdy vydávají EP "Timeless", se z kdysi nevýrazného baskytaristy Aarona Pauleye vyloupnul sebejistý, charismatický a zatraceně dobře zpívající i screamující frontman, který celou smečku žene kupředu a na pomyslném metalcorovém žebříčku vzhůru. Nadto se Of Mice & Men dokázali oddělit od minulosti, která měsíce, ba dokonce roky vzbuzovala trpké a kapelou nezodpovězené otázky. Na svém novém počinu, po němž by měla letos následovat ještě dvě EP a nejspíš i plnohodnotná deska, se přibližují Parkway Drive, As I Lay Dying a místy také starší tvorbě Bullet for My Valentine. První dvěma zmíněným především v breakdownech, nadání pro hudební výpravnost a velkolepým soundem. A přestože "Timeless" vznikalo jen prostřednictvím Zoomu a Twitche, přenesli do něj svou specifikou chemii, jež z nich prýští při live koncertech. Of Mice & Men prostě rostou.
8/10
Kamila "Ámos" Ungerová
CHEVELLENiratias vyšlo: 5. března Že Chevelle už mají vrchol své slávy za sebou? No jasně, nejvíc si je pamatují asi nu-metalové a hardrockové děti z přelomu století, ale o zenitu určitě ještě nemůže být řeč. Po pěti letech tvůrčího ticha se banda, která nyní sestává pouze ze dvou členů - bratrů Peta a Sama Loefflerových, znovu rozhoupala k vydání LPčka, tentokrát značně futuristického. "Niratias" (tedy "Nothing Is Real And This Is A Simulation") je prvním albem v historii Chevelle, které má za účel svůj význam přenášet jako celek, nikoliv u každé písně zvlášť, což sice zní z úst skupiny, výsledek ale působí dost neuceleně. Tu najdeme temné a těžko dopadající riffy, jinde zase zvonkou mezihru a bluesové kytarové vyhrávky. Oproti dřívější špíně se také bratři více opírají o instrumentální uchopitelnost, přičemž se soustředí více na techniku než masivnost, a mnohé nahrávky jsou čistě o mluveném slově. A přitom nejde o vyměknutí, spíše své sdělení přenesli z nekorigovaného křiku na jasný a zřetelný projev, kterému do pozadí znějí témata jako mezihvězdné cestování, ale i ztráta, minulost a nedůvěra ve vůdce. Na první poslech by si však neználek Chevelle jen těžko oblíbil, leda by rozuměl intelektuálnímu poselství, které kapela za svými texty skrývá.
7/10
Dominik "Dom" Šidlo
BALTHAZARSand vyšlo: 26. února Přestože belgičtí Balthazar nejsou v našich končinách tolik známým jménem, asociace se zvukem jiné kapely vám možná naskočí vmžiku: Arctic Monkeys, kteří svého kariérního vrcholu dosáhli v roce 2013 s nahrávkou "AM". Právě s touto deskou má nahrávka "Sand" spoustu paralel. V některých spektrech je ale novinka Balthazar mnohem diverzifikovanější. Řada skladeb, jako kupříkladu "You Won't Come Around" přechází postupem až do téměř orchestrální podoby, na mnoha místech zase sestava hojně využívá do kontextu skladeb krásně zapadající dechové nástroje a skvěle znějící ženské vokály, které skvostně vyniknout například v songu "On A Roll". Jinde zase belgická pětice experimentuje s počítačovými beaty a "Hourglass" má pro změnu některými prvky příjemný osmdesátkový vibe. Balthazar asi nebudou pro masového posluchače, ale pokud na jejich kouzlo přijdete, "Sand" vás popadne za pracky a vy se budete spokojeně oblizovat.
9/10
Mates "Koury" Krč