JINJERAlive In Melbourne vyšlo: 20. listopadu Dělají ukrajinští Jinjer něco jiného než koncertují? Ne. Za roky 2019 a 2018 činilo jejich koncertní skóre téměř 300 štací, tedy řečí matematiky jedna show zhruba každého dva a půl dne dva roky v kuse. Wow! Začátkem letoška se čtveřice v rámci Macro World Tour poprvé ve své kariéře podívala na australský kontinent a z vyprodaného vystoupení v Melbourne pořídila kompletní videozáznam. Poté, co se to ve světě všechno pojebalo, jej využili i v audio verzi jako náplast pro dny koncertního ticha. Osmdesátiminutový set zahrnuje sedmnáctku skladeb nasekaných v ostrém tempu a - jak je u kapely zvykem - zahraných s maximální precizností. Tatiana toho na pódiu obyčejně příliš nenapovídá, tentokrát ale působí na své poměry až ukecaně. A chvílemi i vtipně, třeba když s komickým přízvukem hlásí: "Doufám, že máte rádi hardcore. Protože jsme vám přivezli porci hardcoru z Ukrajiny." Historicky první živák Jinjer sice nenabízí nic "navíc", ovšem v případě Jinjer je i standardně odehrané vystoupení velmi šťavnatým žrádlem. Kapele to šlape přímo ukázkově, Tatiana předvádí suverénní možnosti svých hlasivek a naštěstí se podařilo zachovat i ducha živého záznamu bez přílišného pulírování ve studiu. Pro všechny, kteří zatím s Ukrajinci neměli tu čest, je "Alive In Melbourne" ideálním startovním kusem.
7/10
Petr "Ape" Adámek
HATEBREEDWeight Of The False Self vyšlo: 27. listopadu Hatebreed a brutalita jdou ruku v ruce už od roku 1994. Tehdy Američané vypustili do světa první EP, které prakticky prodávali na ulici místním fanouškům. Od té doby rozšířila tato hardcorová legenda svou diskografii na osm plnohodnotných alb, přičemž "Weight Of The False Self" je právě posledním přírůstkem do početné rodiny nahrávek. Hatebreed se dlouhodobě daří držet kvalitu své tvorby na vysoké úrovni a novinka v tomto trendu pokračuje. Od prvních tónů je zřejmé, že se kapela drží osvědčeného, přes dvacet let starého scénáře. Hutný a osobitý zvuk, který je pro Hatebreed tak typický, se prolívá celou novinkou. Metalický hardcore nejvyšší hrubosti, který v kotli láme kosti a drtí sanice, se na posluchače valí z každé skladby. Nezapomnělo se ani na gang vocals, breakdowny a thrashovější pasáže! Američané zkrátka za ta léta působení vědí, které přísady smíchat, aby dosáhli výbušného corového koktejlu. Ale nemáte se čeho bát, tenhle koktejl vám nezpůsobí kocovinu, ale pořádné podlitiny!
8/10
Jan "Conan H." Herc
HJELVIKWelcome To Hel vyšlo: 20. listopadu Excentrický chlap, co startoval koncerty Kvelertak s vycpanou sovou naraženou na hlavě, plival na pódiu do vzduchu a pak flusance chytal do dlaně, zmizel z domovské kapely před dvěma lety za podivných okolností. S norskou bandou natočil tři výborné desky, včetně perfektního eponymního debutu míchajícího black metal s rock'n'rollem. I vzhledem k předchozímu úspěchu byla jeho sólová prvotina, zvlášť po letošním senzačním návratu Kvelertak s novým frontmanem, černým koněm podzimní albové nabídky. Erlend Hjelvik překvapivě opustil žánrovou pestrost své bývalé kapely a kromě Thora a Ódina teď pokleká především před heavymetalovými bohy. Příklon k tradičnějšímu tepajícímu zvuku sice postrádá špinavost a nespoutanou energii black’n’rollu, ale drby o tom, že opustil Kvelertak kvůli neshodám o hudebním směřování, jsou po vydání "Welcome To Hel" ještě logičtější. Nespoutaný Erlend totiž natočil temné album plné mytologických odkazů, chvílemi chaotické, jindy zase teatrální, ale kompaktní a animálně zuřivé. Bez melodických refrénů Kvelertak za zády teď nabízí Hjelvik pravý severský ragnarok.
8/10
Milan "Řízek" Říský
SEAHAVENHalo of Hurt vyšlo: 20. listopadu Po šesti letech jsme se dočkali návratu kalifornských náladotvůrců. Pokud měl s příchodem nějaké desky naplno vypuknout podzim, určitě jí je právě "Halo of Hurt". Už z prvních singlů bylo zřejmé, že na poli alternativního rocku, potažmo indie rocku se letos pro fošnu Seahaven bude soupeř hledat jen těžko. Mezi devíti pochmurnými skladbami jako pomyslný maják trhá oblohu singl "Harbor", který se zároveň zařazuje k nejhitovějším skladbám alba, hned vedle "Eraser" a "Living Hell". "Halo of Hurt" popisuje šestiletou odmlku všech členů a rozhodně nečekejte žádnou serotoninovou horskou dráhu. Naopak se připravte na plavbu po stojaté a chladné řece uprostřed husté mlhy. Z nenuceného comebacku tak vyvřela špičková deska, která by neměla chybět v žádné sbírce kvalitní alternativně-rockové hudby.
8/10
František "Frank" Fišer
SODOM
Genesis XIX
vyšlo: 27.11.2020
Nevědět že se jedná o novinku kultovních Sodom, do prvního štěku Toma Angelrippera by člověk s čistým svědomím mohl říct, že poslouchá třeba novou nahrávku pražských Fäust. V úvodu alba nenajdete příliš důvodů zvedat se ze židle, ovšem díky pumelenicí „Euthanasia“ se z tý židle vážně nezvednete. Jestli něco řve víc thrash, než ožralej fanoušek Slayer, je to právě tempo, který Sodom udávají od téhle skladby. A ten zvuk! Jenže… Ohledně nápadů je „Genesis XIX“ na bodu mrazu a v průběhu poslechu se člověk ztratí v pořadí skladeb. Taky není příliš jasné, jestli se v přehrávači otáčí thrashová, hardcorová, nebo blackmetalová deska. Nedávná výměna sestavy kapele zřejmě moc neprospěla a tak nezbývá nic jiného, než se vrátit k osvědčeným klasikám, jako „Agent Orange“ (1989). Jasně, po skoro čtyřiceti letech působení není zrovna jednoduchý přijít s inovativní deskou, ale rozhodně by nemusela znít jako album napěchovaný nepovedenýma béčkama.
4/10
František "Frank" Fišer