TOP 50 alb desetiletí (50-41)

 

 

49. BIFFY CLYRO - OPPOSITES (2013)

Na dohled prvoligovým rockovým kapelám typu Foo Fighters, Muse nebo Red Hot Chili Peppers se začátkem uplynulé dekády zaslouženě přiblížilo skotské trio Biffy Clyro. Na Opposites vybrali z původních pětačtyřiceti songů dvacet, odvážně sestavili rovnou dvojalbum a prohlásili, že mezi skladbami není žádná vata. A není. Jen hit za hitem, hymnické stadiónové refrény, posmutnělé balady i kopec kreativity v podobě netradiční zvuků a nástrojů, třeba dud. Od srdce složené, zkušeně natočené a naživo suverénně odehrané. Inteligentní mainstreamová rocková hudba zase jednou našla své hrdiny. (Petr "Ape" Adámek)




48. HIGHLY SUSPECT - THE BOY WHO DIED WOLF (2016)

Mít všechno a všechny prdele. Životní filosofie, kterou Highly Suspect aplikují ve studiu i na pódiu. Nejprve jim napomohla k vyprodukování špinavého, cobainovského a nepopsatelně uvolněného alba The Boy Who Died Wolf a pak také k horolezeckým výkonům. Hit "My Name Is Human" atakoval nejvyšší příčku hitparády Billboard a vysloužil si nominaci na cenu Grammy. Některé kapely tohle nestihnou za celou kariéru, jiné to dokáží s druhou studiovou deskou. (Kamila "Ámos" Ungerová)



47. FRANK CARTER AND THE RATTLESNAKES - BLOSSOM (2015)

Už na svojí prvotině Frank Carter ukázal, že je na čase oprášit krásu rock'n'rollovejch postupů, držet se osvědčený agrese špinavýho ostrovního hardcoru a všechno se má náležitě drze podat. Album, který je divokou párty od začátku do konce, album, který je napěchovaný nejčistší nenávistí a zkapalněnou frackovitostí. Frank zkrátka prodal veškerou svoji jedinečnost, vyřval se do světa tak, jako to nedokáže snad nikdo jiný, a na závěr ještě zdvihnul prostředníček všem, komu se to nelíbí. (Oldřich "Oli" Kadlec)



46. AMON AMARTH - DECEIVER OF THE GODS (2013)

V podstatě je jedno, které z alb Twilight of the Thunder God, Surtur Rising nebo Deceiver of the Gods vložíme do přehrávače, neboť je okamžitě jasné, že v celé obrovské flotile drakarů, které se říká "vikinský metal", jsou Amon Amarth v čele. Pokud nesouhlasíte, písně z desky vás za trest převálcují jako tlupa Seveřenů katolický kostel. Oproti jmenovaným má ovšem tahle fošna zdaleka nejlepší příběh, ve kterém figuruje jistý severský filuta, zvaný Loki. Takže nemudrujte, napijte se piva z volského rohu a užívejte si předzvěst Ragnaroku. (Guevara)



45. IGGY POP - POST POP DEPRESSION (2016)

Přerod punkového matadora v šansoniéra na Préliminaires a Ápres nebyl úplně skvěle přijat, o to víc zasáhla hudební svět pečlivě utajovaná sólovka, na které spolupracoval s Joshem Hommem z Queens Of The Stone Age. Ponurá deska, která si bere inspiraci z Iggyho rané kariéry, kdy brázdil s Davidem Bowiem ulice západního Berlína, mixuje je s Hommeovým typickým rukopisem a přidává zadumané texty o smrti, vyrovnávání se stárnutím a stavu světa patří bez debat mezi to nejlepší, co Iggy Pop kdy natočil. (Milan "Řízek" Říský)



44. DEAFHEAVEN - ORDINARY CORRUPT HUMAN LOVE (2018)

Dělat black metal, být z Ameriky a ještě u toho nebýt true and pure? Co to je za bordel? Vlnu poprasku způsobili Deafheaven už albem Sunbather, ale až s Ordinary Corrupt Human Love dostáli svého potenciálního muzikantského umu. Říkejme tomu třeba renesance na poli black metalu. Spojení tohoto žánru s post-rockovými a jazzovými postupy svědčí kapele jako tvojí bábě maska na pleť. Zde došlo k fúzi nejen žánrové, ale i fanouškovské. Stačí se podívat na jeden z koncertů Deafheaven. Na jedné straně pravověrní blackoši, na druhé hipsteři a nakonec nemetalisti. Komu se tohle za posledních deset let sakra podařilo? (František "Frank" Fišer)



43. MASTODON - EMPEROR OF SAND (2017)

Emperor of Sand líčí příběh muže odsouzeného k smrti pomstychtivým egyptským vládcem. Kapela se ovšem od začátku netajila tím, že to je jistá metafora, paralela s člověkem trpícím rakovinou. Ochota a především obrovská odvaha a odhodlání veřejně sdělit s čím kapela a jejich blízcí v soukromí bojují, ovlivnila mnoho životů. Fanoušci začali mezi sebou sdílet příběhy, jak tuhle svini na R porazili a ukázali, jak hudební komunita dokáže držet při sobě. Kromě dojímavého příběhu ale Mastodon dovedli své muzikantství do extrému, na desce je detailů jak nasráno, takže i po pátém poslechu vás břinkne přes uši něco, co jste minule nezaznamenali. (Lucka "Nasieda" Mařanová)



42. BLESSTHEFALL - HOLLOW BODIES (2013)

Když na počátku dekády v čele corového řádění ještě stáli Asking Alexandria, Bring Me the Horizon, nebo Attack Attack, vydali přelomovou placku také Blessthefall. Kdo se už tehdy pohyboval ve světě breakdownů a screama, pamatuje, jaký rozruch release Hollow Bodies způsobil. Do TOP 50 se tohle album dostalo hlavně proto, že v nejplodnější éře "krabí" hudby vystihlo esenci tehdejšího směru a doplnilo ji o síňovou velkolepost. Podobného efektu se nepodařilo docílit mnoha jiným kapelám než právě BTF a výše zmíněné trojici. (Dominik "Dom" Šidlo)



41. ARCH ENEMY - WAR ETERNAL (2014)

Byť byla Angela Gossow ve své nekompromisnosti a agresi více uvěřitelná, deváté album těchto melodických deathmetalistů s modrovlasou Allisou White-Gluz zastihlo kapelu téměr v hitové formě. Deska napěchovaná Amottovými riffy a řevem dravé a zároveň křehké holčičky Allisy, která je supertalentovanou zpěvačkou, umožnilo kapele dosáhnout svého vrcholu. Arch Enemy tímto získali nejen na vizuální přitažlivosti až s mainstreamovým dosahem, avšak rovněž skladatelsky se jednalo o jejich nejsilnější desku. (Rodeo Bull)