Sevendust letos vychází už dvanáctá studiovka s názvem All I See Is War. Fungovat od roku 1994 prakticky stále ve stejné sestavě je vskutku obdivuhodné. Existuje nějaký recept na dlouhý a úspěšný život kapely?
Dlouhá životnost kapely podle mě stojí hned na několika věcech. Musíš se se svými spoluhráči vzájemně a upřímně respektovat. Důležitá je rovněž úcta k fanouškům, protože jakákoliv fanouškovská základna by bez respektu padla.
Nová nahrávka napovídá, že se vám začíná víc a víc líbit různé vrčení a řvaní v pozadí písní. Protože Sevendust jsou kapelou, která se nových věcí vůbec nebojí. Možná za pár let podobné řvaní už nebude jen v pozadí...
Možná bychom mohli Lajona příště natlačit podobným směrem. Hodně lidí je spíš na samotné řvaní, já osobně ho nevyhledávám. Ke mně patří spíše nízko položené skřeky nebo vrčení. Nevím, jak přesně moji hlasovou techniku nazvat. (smích) Morgan má zase na svědomí výš položený screaming, proto nás od sebe v pozadí bezpečně rozeznáš.
Full rozhovor najdete v aktuálním Sparku.
