A právě v nitrech fanoušků tenhle bujarý večírek zajisté dozníval ještě dnes. Nejzásadnějším důvodem, proč tomu tak bylo, a doufejme, že i do budoucna bude, je skutečnost, že zpěvák John Connor i po sedmadvaceti letech v čele smečky Dog Eat Dog na stagei řádí, jak kdyby mu bylo čerstvých třicet. Do černých tenisek si navleče barevné ponožky, nahodí asi o pět čísel větší kapsáčové kraťasy a k tomu samozřejmě hokejový dres. Nejprve jeden od týmu Rangers, ale pak také ten český - reprezentační - neboť české přívržence John umí uctít jak se sluší a patří...
Zas ale buďme soudní. Onen dres si frontman oblékl hlavně kvůli plzeňskému saxofonistovi, který si s Dog Eat Dog jakožto host střihnul jejich vůbec nejslavnější hit "Who's The King?" a během něj v dobré třetině Rock Café burácelo nezřízené pogo, ze kterého prýštil pot a jen ty nejotrlejší v něm setrvali až do samého konce rozštěkaného setlistu.
Tohle šílenství John ještě jak hravý klučina okořenil různými proprietami - oranžovou stříkací vodní pistolkou, ze které samozřejmě pálil do dávů či kýčovým žlutým polštářem ve tvaru usmívajícího se smajlíka. Zkrátka magořina, která se u kapel, jež datují své počátky do roku 1990, už příliš často nevidí.
Tím ale výčet dojmů zdaleka nekončí, neboť John je přátelský jak na stagei, tak v backstagei, kde jsme se s ním před koncertem sešli a příjemně popovídali. Nedělal si vrásky z toho, že právě dorazila kadeřnice, jež mu měla uplést pověstné copánky. Nevadilo mu, že ho přitom s fotografem sledujem i ve fázi, kdy mu kadeřnice, kvůli snazšímu zapletání, z mokrých vlasů, kterému mu končily kousek pod ušima, uvázala dva culíčky, díky nimž vypadal jak ta neslušnější školačka... Bezstarostně si otevřel Guinnesse v plechu a rozpovídal se tak příjemným tónem hlasu, že byste jej nejradši poslouchali až do rána.
A tak se nedivíme ani domácím kapelám Herdek Filek a Blue Venice, kterým srdce zaplesalo, že si mohli před americkou legendou, na které dost možná vyrůstali, zablbnout. Druzí zmiňovaní Blue Venice sice na svou "sebereprezentaci" dostali jen kratičkých dvacet minut, ovšem i během těch pár songů ze sebe vymlátili úctyhodnou dávku metalcorové agrese, která tenhle psí večer skvěle otevřela.
