Kožené kalhoty nejsou během více jak hodinové show zrovna nejpohodlnější, přece jen příliš nevětrají. Anebo se mýlím?
Na pódiu kožené kalhoty už řadu let nenosím. Nosíval jsem je v mládí, ale dnes řeším spíš pohodlnost daného oblečení. Když po stagi běháš hodinu a půl, potřebuješ se cítit pohodlně. Poslední po čem toužíš, jsou nohavice, které by tě limitovaly. A pokud jsou navíc kožené, po chvíli se na tebe nepříjemně přilepí a už ani omylem nevoní... (smích)
Takže se ti kožené kalhoty přilepí na tělo, a pak je značně obtížné je svléct.
Máš úplnou pravdu. Pak nemáš na vybranou a musíš v nich jít i do hajan. (smích)
Ráno se ale řešení problému v podobě přilepených kalhot stejně nevyhneš. Joacime, potřeboval jsi někdy cizí asistenci?
Necháš si je na sobě, dokud neodpadnou. Což může trvat i měsíc... (smích) Teď ale humor stranou. Mám kamarády, ale i spoluhráče, kteří v kožených kalhotách skutečně spali. A usuzuji tak proto, že jsem je bez nich nikdy neviděl. Vlastně tyhle lidi svým způsobem chápu. Kůže dobře vypadá, můžeš v ní podnikat spoustu věcí, ale osobně jsem si je neoblékl přes 10 let. Nemám rád tu jejich neforemnost. Jasně, pětačtyřicetiletý chlápek se může do takových kalhot nacpat, procházet se v nich ulicemi Prahy a myslet si, bůh ví, jaký je machr. Ovšem představ si na druhé straně klučinu, který dře v továrně a k pásu přijde v kožených nohavicích. Budeš jej obdivovat? Ne! Zaťukáš si na čelo, protože se dřív nebo později upeče. Hlavní výhodou heavymetalové muziky tedy je, že kožené hadry jsou v ní dovolené, respektive žádané.
Kompletní čtyřstránkový rozhovor s HammerFall najdeš v listopadovém Fakkerovi.