Inspiraci načerpej třeba u Ho99o9 [Horror], kteří podpalují jedno brko za druhým a prohlašují, že k nim sestoupil Bůh. Našeptal jim, aby do názvu svého uměleckého dua zakomponovali magickou číslici 666 "the number of the beast"... Otočili ji vzhůru nohama, ale její spojitost s Antikistrem či pověstnou Route 666, která se táhne přes Colorado, Nové Mexiko a Utah nevylučují...
Hudba HO99O9 je inspirovaná hororovými bijáky Roba Zombieho...
TheOGM: Počkat, počkat... Naše hudba nevychází z hororů ani z filmové produkce Roba Zombieho. Jedná se jen o zatraceně rozšířenou fámu.
Videoklip "Da Blue Nigga From Hell Boy" je ale plný mrtvol, krve a vydloubaných očí... K těm vás tedy navedly americké love stories?
TheOGM: S temnou tematikou nám fakt pomáhají horory...
Jaké horory tě v poslední době zaujaly? Určitě jsi v minulosti viděl i The Devil's Rejects. Ptám se proto, že v září si ve Spojených státech odbyde premiéru film "31", který Rob právě k The Devil's Rejects přirovnal.
TheOGM: The Devil's Rejects mám velmi rád. Upoutal mě i The Lords of Salem či House of 1000 Corpses... V podstatě jsem viděl všechny Robovy bijáky. Většina z nich mě pobavila, ale potíž je v tom, že si jejich názvy zpravidla nepamatuji. Na uvedení 31 se těším a rozhodně si jej v kině nenechám ujít.
Trailer jsi, předpokládám, viděl.
TheOGM: Samozřejmě. Po pár minutách mi bylo jasné, že 31 bude zatraceně nechutný film, na který se fakt těším. Snad mě vyděsí alespoň tak, jako The Devil´s Rejects. (smích)
Jak se vedle hudební tvorby vaše posedlost horory projevuje?
TheOGM: Hororové bijáky nás přitahovaly už v dětství, kdy jsme se poflakovali na hřišti. Stejné to bylo i později během dospívaní... Každoročně nás fascinoval Halloween. Tenhle svátek lidi rozděluje na dva tábory – jedni jej milují, druzí nenávidí – ale pro nás je samozřejmě součástí života. Líbí se nám, že se děti převlékají za všemožné příšery a oživují tak své oblíbené filmové postavy. Horory ale neexistují jen na promítacím plátně, setkáváme se s nimi i v běžném životě. A naopak řada hororů je založená na skutečných událostech.
Vzpomínáte si ještě na vůbec první snímek, který jste v dětství viděli.
TheOGM: Sakra, na úplně první horor si fakt už nevzpomínám... Bavily nás především filmy, ve kterých vystupovala panenka Chucky, tedy Dětská hra, Chuckyho nevěsta, Chuckyho sémě... Dále nás většinou zaujaly snímky, jež získaly Empire Award for Best Horror. Tuto cenu uděluje britský filmový magazín Empire a v minulosti ocenil třeba Texaský masakr motorovou pilou či Sinister.
Eaddy: A samozřejmě nás chytnul Vřískot. (smích)
TheOGM: Díky sledování hororů jsem si ve škole připadal jak dealer. Do spolužáků jsem hustil informace o bijácích, které jsem právě zhlédl a nakazil jsem je filmovou temnotou. Zajímal jsem se o démony i další všemožné nestvůry a díky nim jsem se stával nenáviděnou třídní ovcí. (smích)
Eaddy: Dealere... (smích)
Noční můry se vašemu dětství pravděpodobně vyhýbaly velikým obloukem.
TheOGM: Nevzpomínám si, že bych se jako kluk s hrůzou a opoceným čelem budil ze spaní... Horory nikdy nejsou tak dokonalé, aby způsobily noční běsy.
Vrhnete se také v budoucnu po vzoru Roba Zombieho do filmového průmyslu?
TheOGM: Doufejme, že se nám jednou poštěstí a vlastní biják natočíme. (smích) Ale nejprve se blýsknu jako tvůrce hororových soundtracků. A jakmile prorazím, začnu psát i děsivé scénáře.
Filmový průmysl tě tedy přitahuje jako magnet.
TheOGM: Láká mě jen trošičku.
Chtěl by sis někdy zahrát ve filmu Roba Zombieho?
TheOGM: Rozhodně. Bylo by mi ctí. (smích)
Oslovíš Roba napřímo?
TheOGM: Vždyť jsem s Robem v neustálém kontaktu. Právě teď mi poslal esemesku. (smích)
Tak to máš napilno.
TheOGM: To si piš. Vzájemně si opravujeme dready...
Šílenou hororovou show s odérem rapu si můžeš dopřát už v úterý od 22:05 na Rock for People.