Už ve čtrnácti letech spolužákům s vážnou tváří opakoval, že má v sobě sebevražedné geny. Doslova děsivý byl však přístup mladého Cobaina ke smrti jako takové.
Když Cobain před jednou základní školou náhodou objevil oběšeného chlapce, vydržel se na mrtvolu dívat půl hodiny, než jej vedení instituce odehnalo. Fascinace sebevraždou jej neopustila, naopak se stále stupňovala. "Nestarám se o to, co bude, až mi bude třicet, protože to do třicítky nedoklepu. Víš přece, jaký to je po třicítce - to bych nechtěl," prohlašoval Cobain se stejnými emocemi, jako když si večer objednával pizzu.
O pár let později naopak se silným zaujetím zhlédl na videokazetě jakýsi obskurní záznam skutečně sebevraždy. Že s mladíkem nebylo vše v pořádku, dokazuje fakt, že si jednu kopii pásky opatřil a na hrůznou scénu se pak díval stále dokola.
Jeden z blízkých přátel o Cobainovi prohlásil, že má sebevražedné rysy. Sám muzikant se v pokročilém stádiu drogové závislosti upnul na sousloví "nenávidím se a chci zemřít". Své přání dokonal začátkem dubna 1994...
Kompletní článek "Star, která (ne)chtěla zářit o Kurtu Cobainovi najdeš v lednovém Fakkerovi.
