Jaký rozdíl to pro severskou hudebnici znamenalo? "První EP jsem dělala doma v mém obýváku, kde mám piano, takže to nebylo jako, když jdeš do studia. Bylo to spíš něco, na čem jsem v průběhu let s přestávkami pracovala. A pak, když jsem podepsala smlouvu, tak jsem si to musela namixovat sama doma. Působí to úplně jinak, spíš jako akt lásky než práce. Později ve studiu, když jsem nahrávala celé CD, bylo to víc celistvé, ve smyslu, okay, mám tu teď všechny svoje písničky, takže je musíme nahrát. Dává to víc smyslu mít s sebou kapelu, nepřipadá mi pak, že to jen nahrávám celé znovu. Zní to mnohem mnohem větší a propracovanější, což můžeš dělat jen s více muzikanty. Měla jsem tam celou smyčcovou sekci a dechovou sekci a tak podobně."
Je očividné, že Amalie umí hrát skoro na všechno, a není to náhoda. Má hudebníky v rodině, táta byl velmi dlouho hudebním skladatelem a producentem. Babička hrála klasickou hudbu na piano a děda také na piano, ale v jazzovém stylu.
Pro Myrkur znamenal rok 2015 obrovský vzestup a zisk místa na výsluní na nejznámějších festivalech. "Je to velká změna, zvykám si na to. I když se kolem mě toho děje tolik, pořád jsem jen projekt jednoho člověka, takže si zařizuji všechno úplně sama. Starám se i o obchodní věci, bookování a potvrzování koncertů. Spousta věcí, které mě nenapadly, že budu dělat, když jsem s tímhle projektem začínala. Chtěla jsem jen produkovat hudbu, nechodit s tím ven mezi lidi. A teď hraju na Hellfestu a Wakken, je to o tolik větší! Ale opravdu si to užívám. Poslední koncerty, které jsem měla v Londýně a Kodani, byly tak úžasné, skvělá zkušenost, skvělé publikum. Miluju potkávat se s fanoušky, koukat jim do očí, vidět, jak reagují na mou hudbu." Snad jí takový pozitivní přístup vydrží i do dalších let!
Čtěte rozhovor s Myrkur v lednovém Fakkerovi.
