O tom, že se bude jednat o velkou akci, svědčil už pohled na situaci před arénou. Šest zaparkovaných kamionů a dva tourbusy. Čím to je, že kapela, která léta nevydala album, má takový hype? Je to o atmosféře, kterou vybudovali? Nebo tím, že to nikdy nebyla kapela, která by se někde musela připomínat? Fakt, že zmizeli a následně se znovu objevili, totiž dělá tento návrat daleko hlasitějším, než se na první pohled může zdát.
Kapela, která vznikla v roce 2011, měla už od začátku temné psychologické texty, které nebyly prvoplánovými emotivními výlevy, ale spíš se ubíraly směrem monologů, které má občas v hlavě každý z nás. Možná proto bylo původní publikum vyměněno, respektive výrazně omlazeno. Je to tím, že jejich texty byly už tenkrát nadčasové, nebo tím, že se prostě víc hodí k dnešní době?
The Neighbourhood v Praze letos ohlásili koncerty na 30. dubna a 1. května, které se oba s předstihem vyprodaly, přičemž já jsem se vydal na ten první z nich. Večer otevřeli předskokani v podobě DJe a multiinstrumentalisty Noise Dept. a následně londýnského tria Night Tapes, které hraje atmosférický dreamy pop. Když však nastupovala hlavní hvězda večera, bylo vidět, na koho všichni čekají. Bouřlivé až téměř hysterické uvítání od publika bylo slyšet za každou větou, co zpěvák Jesse Rutherford řekl. Vizáží a svým projevem místy vypadal jako Oli Sykes z Bring Me The Horizon, kdyby raději trávil svůj život ve slunné Kalifornii místo deštivé Anglie.
Otázka, kterou už otevřeli v minulých letech Imagine Dragons: je nutné si po třech písničkách sundávat tričko? Vzhledem k nadšeným reakcím publika po té, co ho frontman Jesse ze sebe strhl, zřejmě ano. Vždyť jsou The Neighbourhood navíc z Kalifornie. Viděli jste někdy Anthonyho Kiediese v bundě? Kapela prošla lehkou transformací a můžeme být vděční, že jejich hudba je pořád stejná. A pokud je to daň za to, jak nalákat mladší publikum a zároveň si udržet vlastní tvorbu bez vydávání větších hitů, pak je to přijatelnější kompromis, než kdyby například hráli s autotunem.
Jejich typické logo s převráceným domem, které je provázelo na předchozích turné, bylo vyměněno za živé vizuály v podobě kalifornských palem a velkou obrazovku, na které se promítaly záběry na kapelu. The Neighbourhood zahráli všechny hity ze své dlouholeté tvorby a i když u vypjatějších pasáží byl cítit náznak half playbacku, atmosféra byla díky živému výstupu kapely a především hlasitému publiku velmi výrazná.
A jak řekla jedna návštěvnice při odchodu: "Aspoň mám konečně lepší vzpomínky na Holešovice než na tu blbou Matějskou pouť."
