Poprvé jsme ho u nás mohli vidět v roce 2024 na největší stage festivalu Rock for People. Přestože jde o zkušeného hudebníka, v tak velkém festivalovém prostoru jeho energie trochu zapadla. Milese sleduji už od roku 2014, kdy vystoupil na maďarském Sziget Festivalu, a už tehdy bylo zřejmé, že v tomhle umělci je něco navíc. Není to typ, který by si potrpěl na dlouhé proslovy mezi písněmi. Místo toho sází na nepřetržitý proud energie a tempo, které nenechá publikum ani na chvíli vydechnout.
Večer otevřela britská alternativní kapela Basht. Jejich temnější post-punk postupně naladil atmosféru, která se ve smíchovském prostoru MeetFactory začala pomalu zahušťovat. A vlastně není divu. Bývalá továrna na výrobu skla, dnes proměněná v kulturní centrum, patří k tomu nejlepšímu, co může Praha pro klubové koncerty nabídnout. Osobně moc nechápu, proč se koncerty dávají převážně do jiných lokalit, protože Meetfactory je ideální místo kam zajít na pořádnou klubovou atmosféru. Jediná nevýhoda je, že si člověk musí kousek popojít a nevšímat si existencí na pražském Andělu.
Když se na scéně objevil Miles Kane s kapelou, bylo vidět na čem mu záleží. Upozaděný bubeník a baskytarista, v čele s Milesem jako frontmanem a dvěma dalšími kytaristy. Kytary totiž hrály tento večer prim. Nástrojů Miles vystřídal nespočet, včetně té s leopardím vzorem. V tu chvíli si člověk uvědomí zvláštní věc. Na světě existují minimálně dva fanoušci leopardího vzoru. Miles Kane a Stifflerova máma.
Setlist byl primárně složen ze skladeb z nového alba "Sunlight in the shadows", ke kterému patřila i aktuální tour. Od začátku do konce si koncert držel vysoké tempo a energii. Pokud by se mu dalo něco vytknout, pak snad jen délku. Se zhruba sedmdesáti minutami působil celý večer přece jen trochu krátce. Z nějakého důvodu byl vynechán také cover písničky "Hello" od Oasis, který hrál na předchozích zastávkách. Spojení s Oasis je totiž pravděpodobně další zlomový bod, kdy o Milesi Kanovi ještě uslyšíme. Podle zákulisních informací by to totiž měl být právě on, kdo by mohl otevírat koncerty Oasis na jejich plánovaném turné v roce 2027. A dává to smysl. Za ta léta se totiž neskutečně posunul. Z lehce upozaděného kytaristy do sebevědomého frontmana, ze kterého přímo sálá vášeň pro kytaru a její zvuk. Jeho riffy ostatně ten večer musely rezonovat snad po celém Smíchově. Takže Milesi, díky. A příště zas.






