Apashe se tyčil o level vejš nad orchestrem za svým mixpultíkem a party rozjížděl doslova z výšin. Za ním běžely na obří obrazovce vizuály plný gotickejch oken a rozet, chrámů, rytířů a mečů, renesančních maleb a dalších historickejch motivů, který celej zážitek krásně dokreslovaly. Když zazněly skladby s hosty, objevovaly se ve vizuálech obří hlavy jednotlivých zpěváků na černým pozadí, který působily, jako by přímo komunikovaly s publikem.
Ne vždy ale zůstalo jen u obrazovky. Apashe si s sebou přivezl i celou řadu speciálních hostů. Během večera se na pódiu několikrát objevil rapper Wasiu, kterej dokázal už tak rozjetý publikum vyhypovat ještě víc. Výraznou stopu zanechala taky ukrajinská zpěvačka, rapperka a skladatelka Alina Pash, která se uprostřed setu nečekaně objevila přímo uprostřed haly a zpívala odtud. Na úplnej závěr show se pak ukázala znovu, tentokrát už na pódiu, kde celej večer uzavřela skladbou Kyiv, kterou s Apashem nedávno vydali. Apashe je sice Belgičan žijící v Kanadě, ale k Ukrajině a jejímu národu má velmi blízko a nutnost podpory Ukrajiny během večera několikrát připomněl i fanouškům.
Kromě orchestru, hostů a vizuálů přivezl Apashe i pořádnou dávku efektů. Pyro, pára a prskavky lítaly vzduchem skoro při každým dropu a fanoušky v prvních řadách zahřívaly nejen u srdíčka, ale občas i na obočí (ale dobrý, zůstalo mi celý, uf). Na svůj známý remix "Duel of the Fates" ze Star Wars sice tentokrát nerozdával světelný meče a neskákal do pitu sám, fanoušci ale byli připravený. Jeden souboj mezi světlou a temnou stranou Síly se tak odehrál přímo přede mnou. Video z týhle epický chvíle je k vidění na našem Instagramu.
Celá večerní show trvala skoro čtyři hodiny. Večer otevřela Alina Pash, po ní přišel maskovanej Malaa's Alter Ego, kterej míchal všechno od techna přes dubstep až po drumce a nebál se zremixovat ani Slipknot nebo System Of A Down. Moje metalová duše si tak aspoň trochu přišla na svý, i když nezprzněný originály jsou samozřejmě nenahraditelný. Samotnej Apashe hrál zhruba dvě hodiny a na závěr si spolu s celým týmem vysloužil asi pětiminutovej standing ovation, kterej byl naprosto zaslouženej. Koncert byl vyšperkovanej do detailu. K dokonalosti chyběl snad už jen živej sbor. I tak ale půjde o zážitek, kterej se letos bude jen těžko překonávat.
Nějaký negativa se ale přece jen našly. Prvním byla skladba publika. V kotli i na tribunách bylo vidět dost fellow černejch duší, který svým vzhledem připomínaly spíš metalový fanoušky, co si tam, stejně jako já, jen trochu odskočili mimo svůj běžnej žánr. Většina publika ale samozřejmě patřila spíš k EDM, technu nebo dnb, což s sebou nese i jinou koncertní kulturu. Zatímco metalisti si většinou dají pár piv a jsou z nich neškodný medvídci, elektro fandům alkohol často nestačí. V davu bylo vidět i dost lidí, který se ve svým stavu nechovali zrovna kolegiálně k ostatním a koncert tím místy zbytečně narušovali. Holt někdo byl v extázi z koncertu - a někdo byl prostě jen v extázi.
Druhej, ale fakt velkej problém byly šatny. O2 Universum je jinak skvělý venue po prostorový, vizuální i zvukový stránce, zázemí je super, ale šatny jsou dlouhodobě opakující se průšvih. Fronta byla tentokrát dlouhá klidně 100 metrů, a to není přehnaný. Ve srovnání s nedávnejma koncertama typu Lorna Shore nebo Architects to byl výrazně horší zážitek, kterej zbytečně kazí jinak výjimečnej večer. Třeba by s tím mohl provozovatel prostoru něco udělat - wink wink.
Na závěr bych ještě ráda zmínila: nebojte se vybočit ze svý komfortní metalový zóny, běžte se příště kulturně obohatit i na akce jinejch žánrů. Dobrý hudbě a zážitkům se žánrový hranice nekladou. Kdo dočetl až sem, díky za pozornost a mějte se fanfárově!
