Kluci letos odstartovali hlavní stage festivalu Rock for People 2025 a hned po svém setu se s námi podělili o dojmy, historky i neskutečný humor. Během rozhovoru s naší redaktorkou Stázi řeč přišla nejen na jejich nejnovější desku Dopamine a závislost na sociálních sítích, ale taky na nechvalně proslulého zkvašeného sledě, hokejové rivalství a hru „Fuck, Marry, Kill“ s Aurorou v hlavní roli.
Začnu jednoduše - tak co, víte, ve kterym městě se právě nacházíte?
Håkan: Ano! Nedokážu to vyslovit, ale "Chradec Králové?"
Cute! Ano, je to tak, akorát správně je to bez toho "CH", Hradec Králové. Ale bylo to blízko!
Håkan: Ono to vlastně vypadá, že i švédsky mluvím dost podobně, já jsem z jihu Švédska a my děláme takový ten "chhh" zvuk, když mluvíme.
Zajímavý! Ale zní to, jako kdybyste pořád chtěli plivat, haha. Už jste si někdy spletli název města, když jste hráli koncert?
Philip: Jo, jednou jsem řekl "Berlín" úplně jinde, už ani nevím kde. A taky jednou v Americe - myslím, že jsem zaměnil Minneapolis za jiné město.
Hrajete ve spoustě měst, takže to naprosto chápu. Jak jste si užili dnešní koncert?
Philip: Bylo to skvělé! Byli jsme první kapela na hlavní stagi a bylo cítit, že lidi fakt chtějí hudbu.
Anton: A navíc to byl náš první koncert letního turné, takže perfektní start. A i počasí vyšlo, trochu foukalo, ale lepší než déšť!
Já tam byla taky, pro mě jste byli taky festivalový otvíráci. Bylo to super! Myslím, že tohle už byla vaše čtvrtá návštěva Česka, ne?
Håkan a Anton: Určitě víc, spíš tak šestá? Myslím, že jsme tu byli na každém evropském turné.
Philip: Jo, hráli jsme v Cross Clubu, Chapeau Rouge, Rock Café, Rock for People dvakrát, možná třikrát… ne, asi spíš dvakrát.
Pak v MeetFactory.
Philip, Håkan a Anton: Jo, MeetFactory! Vidíš, to už je šestkrát!
A pak ještě SaSaZu!
Philip: Jo, to! Jmenuje se to SaSaZu?
Jo! Strašný, strašný místo. Já ho úplně nesnášim.
Philip: A on je to zároveň steakhouse!? Je to jakože ten samej podnik?
Jo, je. Jedna část je restaurace a druhá klub.
Philip: Haha, takže jsme hráli ve steakhousu! Tak to už je sedm nebo osmkrát.
To mě přivádí k další otázce - jaké bylo nejdivnější místo, kde jste kdy hráli?
Philip: V Česku to bylo v Ostravě. To bylo v době, kdy tu byl hokejový šampionát a první zápas Česka byl proti Švédsku přímo ten den - no a my vám nakopali zadek. Večer jsme pak právě hráli v rockovém baru, kde stage běžela na generátory.
To zní dost… ostravsky.
Philip: Jo, byly tam staré dieselové generátory a my jsme tam pak spali vzadu vevnitř. Bylo to už dávno. A jeden chlápek z publika byl tak nasranej kvůli hokeji, že na nás řval "FUCK SWEDEN!" Takže jo, to bylo jedno z nejhorších míst. Ostrava.
To není moc hezký teda no, ale jo, Ostrava je pro nás taky zajímavý město.
Håkan: Jo, hráli jsme tam dokonce hned dvakrát. Všechny města z našich prvních tour byly takový… zajímavý.
Bylo to podruhé na Colours of Ostrava?
Philip: Co je Colours of Ostrava?
Velký známý český festival.
Philip: Tak to ne. Tehdy se jen hledal headliner na nějakou akci a my jsme se prostě přihlásili. Bylo to dávno, brali jsme všechno, hlavně, že si nás někdo zabookoval!
Dobře, tak mám tu další hodně zajímavou otázku - a tou je "Fuck, Marry, Kill". Znáte tuhle hru? Zkusili jsme vymyslet nějaký severský jména. Takže tu máme Gretu Thunberg, Zlatana Ibrahimoviće a Auroru. Takže – "Fuck, Marry, Kill" – jak by to dopadlo?
Všichni: *Smích* Haha, jo! Vojet Zlatana! Ne, možná bych si ho vzal, má peníze!
Philip: Já bych si klidně vzal Auroru, bez váhání. Je strašně zajímavá! No vlastně, pak bych se ale cítil celý život jako idiot, tak možná ji radši vojet.
Håkan: Já nikoho nemůžu zabít!
Anton: Chceš zabít Gretu?
Håkan: Ty chceš zabít Gretu!
Když jsme to probírali mezi sebou, asi bychom taky zabili Gretu.
Philip: Jo, já k tomu taky tíhnu. Zlatan musí žít! A Aurora je příliš krásná a má moc dobrou duši, je moc milá. Takže Greta musí pryč. Ale je těžké rozhodnout, koho vojet a koho si vzít – tak teda řeknu, že si vezmu Zlatana a vojedu Auroru. Je roztomilá.
Anton: A Greta je stejně moc mladá na obojí - ani ji nevojedeš, ani si ji nevezmeš...
To je pravda - teď by s ní ale stejně nešlo dělat vůbec nic, je někde bůhvíkde (pozn.: to bylo v době, kdy byla Greta "unesená" v mezinárodních vodách izraelským námořnictvem). Další zajímavá otázka - slyšela jsem o jídle jménem Surströmming, zkvašený sleď. Už jste to někdy měli?
Philip: Ne, nikdy. Ani jsem si k tomu nikdy nečuchnul!
Håkan. Já ne. Ale moji rodiče pořádají každoroční Surströmming party.
Párty… kvůli sleďům?!
Håkan: Jo! Smrdí to jak sra*ky! Nedá se to popsat, je to horší, než si umíš představit. Proto jsou ta reakční videa na YouTube tak vtipná - lidi netuší, jak strašné to je.
Já jsem ve Švédsku teda ještě nikdy nebyla, ale nevim, jestli to někdy zkusím.
Philip: Žiju tam 32 let a nikdy jsem to nezkusil. Sice mě to trochu zajímá ze zvědavosti, ale prostě ne, tohle si nikdy nekoupim.
Håkan: Mám k tomu vtipnou historku. Tu konzervu musíš otevírat pod vodou, jinak to vystříkne a STRAŠNĚ to smrdí…
Takže stříkající sleď, ok...
Håkan: Můj táta to ale nevěděl. No a mámin výstavní pejsánek šel zrovna kolem - byla to taková bílá pudlice nebo něco podobnýho - ono to vystříklo přímo na ni! Smrděla jak tchoř! Druhej den měla jít zrovna na výstavu, takže byla čerstvě vykoupaná, načesaná a úplně "fluffy". Máma jen s povzdychem zahlásila, že když ji teď umeje, tak bude vypadat jak kus hovna. Ale musela, jinak by smrděla jak peklo.
Hahaha, ježiš, to nevymyslíš! Teď už se ale musim zeptat i na něco seriózního. Vaše album "Dopamine" je hodně populární. Jak jste spokojeni s výsledkem?
Philip: Hele, dobrý. Nevim, snažím se nehodnotit album očima ostatních, spíš se prostě snažím být spokojený s tím, co jsme vytvořili. Přijetí fanoušků může být různé, záleží na okolnostech. Jedno album jsme vydali během covidu, další po covidu. A pak si taky člověk klade různé otázky, třeba jako - vychází to ve stejném týdnu jako alba jiných populárních kapel? Ale mám pocit, že ohlas byl nakonec lepší, než jsem čekal. Některé písně se staly mnohem populárnějšími, než jsme sami předpokládali, takže je teď musíme hrát pořád, ale je to zábava.
Håkan: Taky jsme s ním hodně koncertovali. "Dopamine" a "White Flag" jsou asi naše nejvíc hrané desky. Ty ostatní tolik ne.
Jaká je vaše oblíbená píseň z nového alba?
Philip: Na hraní "Hourglass". Na poslech by to byla "Glue", ta poslední na albu.
Anton: U mě se to vždycky mění podle nálady.
Håkan: Mě baví hrát "Flowers for the Grave". A taky "Blood on the Water".
Kde jste čerpali inspiraci pro "Dopamine"? Jsou tam docela hluboký témata.
Philip: Od mojí mladší sestry. Je jí 20, tehdy jí bylo 18, a hodně jsme se bavili o Instagramu a o tom, jak ho používá. Její vztah k sociálním sítím je úplně jiný než můj. Oni mají feed s pár fotkami, které musí mít hodně lajků, musíš být tajemný, nedávat toho moc. My jsme generace, která dávala všechno. Oni si ty fotky schovávají, žádají ostatní o lajky, aby to vypadalo líp. Je to celé hrozně složité.
Håkan: Jo, my jsme vlastně první generace digitálního věku.
Jo, my jsme ty Instagramy dělali kvůli fotkám jídla!
Philip: Přesně. A moje sestra říkala, že spousta jejích kamarádů si dává něco jako "dopaminové detoxy“. Nejdřív jsme to nechápali, pak nás to ale přivedlo k otázce: jsme závislí? Co je to dopamin?
Håkan: Jop, takže kombinace Philipovy sestry a seriálu Black Mirror.
Haha, tak to je fakt zajímavý kombo!
Philip: A pak nás napadlo - když třeba scrollujem na Instagramu, k tomu posloucháme podcast a u toho nám ještě běží Netflix v pozadí… Co když tím totálně rozbíjíme svoje dopaminové receptory a nic už nám nepřijde zábavné, pokud to není extrémně vzrušující? Co když si jednou budeme dávat dopamin jako kafe, každý den?
Ok, tak to je ještě hlubší, než jsem čekala.
Philip: Jo, celé album je o různých neurochemikáliích - adrenalinu, serotoninu, dopaminu, oxytocinu a dalších. A o tom, jak to všechno můžeme pokazit. V budoucnu si prostě budeš moct "dát" dopamin místo drog. Je to taková dystopie. Předchozí album bylo hodně osobní - o mém křesťanském dětství a odchodu z církve. Bylo to těžké, ale terapeutické. Tak jsme si řekli: pojďme teď udělat něco opačného - fiktivní, dystopické, ne o nás. A bylo to fakt zábavné.
Možná i proto je album tak populární - každý se v tom trochu najde.
Philip: Jo, hodně lidí říká, že to přesně sedí na dnešní dobu. Taky poslouchají podcast a u toho scrollují na mobilu, ani nevnímají, co slyší - jenom to dodává pocit klidu.
Máte nějaký Ritual (pun intended, hehe) před koncertem?
Håkan: Jo, dáme ruce doprostřed a zařveme "IIIIIKEAAAA!" Ani nevím proč, prostě Švédsko. Dřív jsme si pouštěli nějaký písničky, ale teď už ani to ne.
IKEA je super! To se mi líbí. Tak děkuju moc za rozhovor, bylo to s váma hrozně fajn!
