Pak se již šlo rovnou na věc. Kapela odpálila svůj energický set rovnou prvním songem z nového alba, "We Are Not Alone". Song, ke kterému prostitutky vydaly vtipný klip s popíjejícími ufony, zní naživo v kapelním podání hodně našlapaně. Další peckou byl song "Everybody's Crazy", u kterého se potvrdil jeho velký skákací potenciál. U "Sunshine", zřejmě jedné z nejprofláklejších pecek, musel každý srdcař jako vždy zajásat. Tenhle song prostě nestárne. Následoval průřez celou kapelní tvorbou, samozřejmě včetně titulní vygradované "Inevitably Delayed".
Věkově pestré publikum se po celou dobu náramně bavilo, kapela v těsném kontaktu s fanoušky komunikovala a házela jeden vtípek za druhým, i podprsenka na stage přiletěla. Co je ale třeba jasně vyzdvihnout, je neuvěřitelná, znovuobjevená chemie mezi jednotlivými členy. To je něco, co bylo zřejmé už na comebackovém koncertě v Roxy, nicméně nyní působí kapela ještě mnohem víc sehraně. Prostitutkám to jednoduše šlape perfektně. Pryč jsou jakási pnutí z dávné minulosti, Martin Přikryl s Adrianem létají po pódiu jako malí kluci. Nový člen, basák Ladislav Tobiášek zapadl skvěle, Vegy si užívá novou roli kytaristy a řádí po pódiu svým specifickým způsobem. Celkově kapelu, paradoxně již jakoby odlehčenou od nějakých velkých ambicí, na podiu spojuje obrovská radost ze společného hraní a je to sakra vidět.
To se potvrdilo naprosto doslova v úplném závěru koncertu. Jak překvapivě koncert začal, tak i skončil: v téměř posledním refrénu úplně posledního songu, skočné "I Feel The Same Way Too", totiž vypadl proud a celá loď se ponořila - naštěstí ne na dno Vltavy, ale do úplné tmy. Hudební aparatura nicméně hrála dál do temnoty. Kapelu to překvapilo, ale nerozhodilo, akordy nahmatávali statečně potmě a hrálo se dál. Publikum vytvořilo atmosféru rozsvícenými mobily, což alespoň částečně osvětlilo prostor lodi, a rockeři svůj song dotáhli bez jediného přerušení do konce. Byl to opravdu hodně originální a silný, až punkový prvek na úplný závěr velice vydařeného koncertního křtu.
