STONED JESUSSongs to Sun vyšlo: 19. září Nešlo o úplně malou akci. Pořadatelé v průběhu let dotáhli třeba Powerwolf, Arch Enemy, Avatar, Me And That Man nebo Tarju. Plus pochopitelně každoročně spousta toho nejlepšího z domácí scény. Tehdy jsem si z akce kromě fantastických osobních vzpomínek odvezl taky tři hudební objevy. Folk metalovou Motanku, o které jsem od té doby vlastně neslyšel. Sestavu GO-A, která se s mixem pravověrného folklóru a taneční hudby před pár lety blýskla v nabouchaném klubu Roxy. A do třetice na první pohled nenápadnou sestavu Stoned Jesus. A hele, kluci stále tlačí svoji káru a je to velká radost. Máme tu odér grunge v "Lost In the Rain", kterou bych si z fleku uměl představit v repertoáru takových Soundgarden. Nechybí trocha orientálních motivů v závěrečném, devítiminutovém opusu "Quicksand". Místy se vybaví i srovnání s domácími jinochy Acid Row - nakonec nebude náhoda, že spolu obě party před lety vystupovaly v Praze. Oproti nim ovšem hrají Stoned Jesus méně surově. Hlavní náplní je poctivé řemeslo, tedy odžitý, ale civilně podaný rockový přednes, kde nic a nikdo výrazně neexhibuje a nezvykle často se sklouzává do klidnějších poloh. Nikterak hutný nebo zboosterovaný zvuk zase poskytuje dostatek prostoru k vychutnání perfektní kytarové práce. Nad tím vším se vznáší jakýsi lehký pocit "východní" exotiky - takhle prostě americké kapely nehrají. A ta naléhavost v hlase, nádhera! Za zmínku stojí i kapelní ambice. "Songs To Sun" by měla být první kapitolou z plánované trilogie, přičemž pokračování "Songs To Moon" a "Songs To Earth" by měla vyjít po sobě vždy s ročním odstupem. Hodně štěstí, kluci. (recenze vznikla pro zářijové číslo časopisu Spark)
8/10