
I've Felt Better vyšlo: 22. srpna Pár let zpátky ho vážné onemocnění skoro stálo život, což je jeden z důvodů, proč o kapele od roku 2020 prakticky nebylo slyšet. Jenže Matt má tuhý kořínek, ze všech potíží se vykurýroval a se svojí bandou natočil výtečnou nahrávku. Na ní se samozřejmě svého pochroumaného zdraví textově dotýká, to když hned v úvodní singlovce "'Bout to Lose It" dává prostřednictvím chytlavé melodie zabalené do heavy soundu průchod nahromaděným emocím. Čtyřicetiminutová nahrávka ovšem není uplakanou sonátou, ale výsostně zábavným a energickým materiálem, který by zdaleka největší službu udělal na rozjařené párty teenagerů na předměstí amerického města v čase zhruba kolem půlnoci. Teda jen do chvíle, než by po stížnostech sousedů přijeli celému večírku zatnout tipec benga. To by se jistojistě stalo - tak moc nakažlivé skladby to jsou. Album "I've Felt Better" svojí chytlavostí a melodickými postupy nezapře vliv pop-punkových klasik jako Blink-182, hutnost a "křupavost" kytar zase evokuje post-grungeové party jako Seether nebo Puddle Of Mudd. Riffy "Sunflower" nemají daleko ke slavné "Gone Away" The Offspring a úvod "Unfamiliar" zase připomene "Song 2" britských kolegů Blur. A když už jsme u těch připodobnění, nelze nezmínit, že frontman Matt má v určitých polohách podobnou barvu hlasu a vlastně i afekt jako Ozzy Osbourne. No vážně! Být Ozzy o půl století mladší, dost možná by zněl nějak takto. Dinosaur Pile-Up se možná rádi inspirují, ale jejich frackovitost působí zcela autenticky. Více takových nahrávek!
(recenze vznikla pro červencové číslo časopisu Spark)
8/10