
Before It Might Be Gone vyšlo: 7. února Světové plátky se předháněly ve chvalozpěvech a i mnoho let po vydání se psalo o "nejzásadnější nahrávce nultých let" nebo o "albu, které stálo za začátkem konce nu metalu". A v neposlední řadě je tu ikonický přední obal - no přece ta dlaň v černé rukavici položená na nahých hýždích. Je to právě tato nahrávka, která vytane při poslechu novinky Nizozemců The vices na mysl na první dobrou. Skoro jako by šlo o skladby, které se tehdy na album nedostaly, až tak silná spojitost je tu slyšet. Uplynulo další čtvrtstoletí a ačkoliv se to nemusí zdát, je indie rock stále v kurzu. Vždyť třeba zmínění The Strokes mají i přes citelný umělecký útlum stejnou poslechovost na Spotify jako třeba Slipknot nebo Korn, to jen pro zasazení do kontextu. A aniž bychom chtěli kapelu nařknout z opisování, tu a tam jsou patrné i další vlivy na ose Vampire Weekend, Wilco nebo The Kooks. The Vices stvořili skvěle hrající album s báječným zvukem odkazujícím až někam k 70. letům, nahrávku s příjemnými erupcemi energie, zadumanějšími polohami i jednoznačně hitovými momenty ("Wrong Ones"). Bohužel se "Before It Might Be Gone" k jejich škodě až příliš podobá klasice a chybí jí více osobitosti. (recenze vznikla pro únorové číslo časopisu Spark)
8/10