LINKIN PARKFrom Zero vyšlo: 15. listopadu Jistě by se na Linkin Park nikdo nezlobil, kdyby po tragické smrti ústřední postavy, nenahraditelného Chestera Benningtona, v roce 2017 zůstali na věky spát. Právě vědomí jeho nenapodobitelného hlasu, obrovského charisma a až nadpozemské, všeobjímající aury musel být pro úvahy o další budoucnosti ohromnou koulí u nohy. Právě z tohoto důvodu už nikdy neožila třeba Nirvana nebo v regulérní kapelní podobě Queen. Těžko si představit, kolik Mikea Shinodu a zbytek jeho družiny muselo stát odhodlání do toho znovu naskočit. Jistě, na jedné straně se mohli opřít o bezpečný status milované kapely s ohromným množstvím věrných fanoušků v zádech, ale současně šli do obrovského risku, protože bylo jasné, že Linkin Park ve verzi 2.0 budou pod obrovským drobnohledem a chyby se v žádném případě nebudou odpouštět. Tohle zmrtvýchvstání nemuselo dopadnout vůbec dobře, kdy reálně hrozilo, že namísto vytoužených ovací pošlapou své vlastní jméno i Chesterův odkaz. Nestalo se! Na to je Mike Shinoda až příliš schopná hlavička a šikovný hudebník. Ženský vokál se ukázal jako strategicky výtečnou volbou, jelikož značně snížil míru otravného srovnávání s Chesterem. Emily má v hlase šmrnc, zpívá příjemně nachraptěle a (naštěstí) zdaleka ne dokonale, což je paradoxně velký bonus. A aby toho riskování nebylo přespříliš, nepokračuje kapela ve směru vytyčeném poslední, značně nerockovou, zvukově jemnou a rozporuplně přijatou nahrávkou "One More Light" (2017), ale vrací se k mnohem tvrdším momentům, kde je fanoušci měli nakonec vždycky nejradši. A tady se dostáváme k tomu zásadnímu. Kapela napsala dostatečně silný materiál, který obstojí v jakémkoliv myslitelném kontextu, ať už se bavíme o tom, jak by měla znít moderní metalová nahrávka v roce 2024 nebo samotné integritě kapely. Jsou to zcela rozpoznatelní Linkin Park (v úvodu "Heavy Is the Crown" možná až na hranici sebevykrádání, ale budiž jim odpuštěno) ve výborné skladatelské formě. Kdyby - čistě hypoteticky - stejné písně vyšly s Chesterovým vokálem, hudební scéna by oblízla všech deset. Není tedy důvod, aby se stejné reakce nedostalo i nově poskládaným Linkinům. Bude obohacující jeden z nejsilnějších příběhů posledních let dál sledovat, třeba i naživo v polovině června na festivalu Rock for People. Přinejmenším pro tuto chvíli to vypadá na (zasloužený) happy end.
(recenze vznikla pro lednové číslo časopisu Spark)
9/10
