CASSYETTEThis World Fucking Sucks vyšlo: 23. srpna Samotný obsah je pak názornou ukázkou, jak dnes hudbu vnímá generace dvacátníků / mladších třicátníků. V první řadě to musí řádně cválat. Cassyette vměstnala do čtyřiceti minut patnáct položek, z čehož je zřejmé, že na složité, uvědomělé vykreslování motivů a budování atmosféry tu není prostor. Spíš nastřelit nosný motiv, rychle se s ním pomuchlovat a honem pryč k dalšímu. Cassyette má příjemně nahrublý, byť ne zrovna silný hlas, ale ví, jak s ním pracovat, aby nedostatky skryla. A nebojí se zkoušet více poloh. V dravé a agresivní "Go!" zní jako nevyzpytatelná Poppy nebo holky z Nova Twins, ve "Friends In Low Places" a několika dalších zase výrazem připomíná zpěvačku Pink. "Porcelain" je lehce hozená do blues a jistě by slušela takové Lzzy Halestorm. A aby té roztříštěnosti nebylo málo, jsou tu dvě vsuvky: "Sex Metal" a "Degenerette Nation", které jsou regulérní rychta, jak se kdysi říkalo. Prostě nefalšovaná techno party. A zase v protipólu jemná a procítěná "Dear Sister", asi nejemotivnější položka alba. Na cokoliv ta holka sáhne, zní zábavně a vlastně vcelku neotřele. Poslouchat takto postavené album může být do jisté míry nezvyk, ale taková už jsou dnešní pravidla hry. (recenze vznikla pro prosincové číslo časopisu Spark)
7/10
