PRIMAL SCREAMCome Ahead vyšlo: 8. listopadu Když skladbu "Ready To Go Home" principál Bobby Gillespie napsal, zazpíval ji prý svému tátovi. Bylo to noc předtím, než zemřel na nemocničním lůžku. Podle autora ale nemá jít o tryznu, ale naopak o radostné přijetí smrti, kdy si tělo v určité fázi života řekne, že už toho bylo dost a je čas "odejít domů". Velkorysých více než šedesát minut hudby pak ono netragické vnímání smrti podtrhuje. Z jedenácti skladeb sálá převážně radost. Je to extrémně živá a pestrá hudba, taneční, chvílemi psychedelická. Hodně stop, opravdu hodně stop! Mnoho sborů, dechy, hodně smyčců, funky i blues, přesto není výsledek přeprodukovaný a přeplácaný. Mnoho skladeb by slušelo Lennymu Kravitzovi, některé - to když Primal Scream zvážní (např. "Melancholy Man" nebo závěrečná devítiminutová "Settlers Blues") by zase sedly Nicku Caveovi. Kapela, která od osmdesátých let spoluvytvářela ostrovní kytarovou scénu, si vždycky dělala, co chtěla, a nehodlá na tom nic měnit ani v páté dekádě svojí existence. "Come Ahead" je nesnadno uchopitelná nahrávka. Je to retro, ale takové to retro, které známe třeba v Bondovek a které nesmrdí ani po desítkách let. Vyzrálá, propracovaná a výsostně muzikantská deska, na které je sexy každý jednotlivý tón.
8/10