REDZEDTales of a Necromancer vyšlo: 2. srpna Výraz "dlouhohrající" bude možná znít staromilcům úsměvně, jelikož nahrávka - stejně jako většina předchozích - nepřesahuje třicet minut, ale taková už je dnes doba a je to tak zcela v pořádku. Co je ale důležitější, Redzed je dost úspěšný, přinejmenším řečí čísel. Na streamovací platformě Spotify jde dlouhodobě o vůbec nejposlouchanějšího českého umělce. Až daleko za ním jsou všechny ty mainstreamové hvězdy, které na lusknutím vyprodávají největší haly nebo fotbalové stadiony. Rodák z jihomoravských Hustopečí se totiž dokázal prosadit u zahraničních posluchačů - fans má ve Spojených státech i Skandinávii, na koncerty se chystá dokonce do Austrálie a Nový Zéland. Klíčem k úspěchu je vedle zmíněné pracovitosti zejména barva jeho hlasu, která připomíná projev Ozzyho Osbourna. Faktor, který mnoho metalheads irituje, ale jak je vidět, značnou část přitahuje. Redzed má od počátku zálibu v míchání rapu a metalu, v čemž pokračuje i na novince "Tales of a Necromancer". Z převážné části je to temný rap, často s oldschoolovým nádechem Cypress Hill, do něhož tu méně, tu více přimíchává metalové riffy. Nejmetalovější je v tomto ohledu "Black Magic", která dokáže evokovat těžkotonážní nu metalové party z 90. let. Podobných momentů tu ale příliš není. Riffy nejsou nikterak zvukově a už vůbec ne instrumentálně nápadité, ale to ani není ambicí. Většina skladeb se točí kolem dvou minut, mnohdy připomínají spíš jakési črty než klasické písně. Co ovšem chybí, jsou silné momenty typu "Blizzard". Až na jednoznačně se vymykající duet s Márdim z Vypsané fiXy "Smoke and Fire" nejsou skladby ničím zapamatovatelné, větší část působí jako vata. Proti nekorunovanému králi žánru, americkému umělci Ghostemanovi, ztrácí Redzed v tomto ohledu deset koňských délek. Redzed je jednoznačně zajímavý týpek, podivín, co jde do své prezentace naplno až tak moc, že se nechával na pódium přinášet ve vypolstrované rakvi. "Tales of a Necromancer" je další ukázkou jeho jinakosti a osobitosti, avšak chybí jí větší atraktivita. Prostě party, z které se sice člověk vrátí ve tři ráno, ale už pozítří netuší, co se tam vlastně dělo.
6/10
