FUTURE PALACEDistortion vyšlo: 25. září V případě berlínského tria však nejde o oslavu hrubého zvuku, ale o psychologický termín, který zastřešuje nejrůznější duševní choroby a osobními problémy, od ADHD přes deprese až po narcismus. Tím vším se v textech zaobírají. Témata velmi důležité, zároveň v žánru moderního metalu už lehce omšelá, vlastně taková sázka na jistotu. A právě více odvahy by Future Palace prospělo po všech stránkách ze všeho nejvíc. Ve skladbách nezřídka přijdou s výtečným zvukovým motivem, uzemňujícím breakdownem anebo třeba překvapivou klavírní linkou, jenže jde jen o náznaky, které se ve finále znovu slejí v beztvarou hmotu. Jako by toho chtěli vyzkoušet co možná nejvíc, kreativně se vyřádit (máme tu náznaky djentu, devadesátkového nu metalu nebo z úplně jiného šuplíku darkwave nebo disco metal a la Amaranthe nebo Electric Callboy), ale vše jen tak po kouscích, opatrně a pak se honem vrátit k bezpečnému šablonovitému melodickému schématu, v němž jsou zaměnitelní s každou druhou mladou heavy kapelou. Nic proti melodiím, ale úsilí hledat za každou cenu "háčky" a snaha být pro posluchače srozumitelní kapele zásadně škodí. Frontwoman Maria Lessing je jako zpěvačka tím zajímavější, čím méně se za mikrofonem snaží být milá středoškolačka a čím víc řve. Zvuk kapely je hutný a monstrózní, na což jsme u německých kapel podobného zrna zvyklí. Teď už se jen trochu uvolnit a namísto roubování do líbivých poloh si trochu vyhodit z kopýtka.
(recenze vznikla pro záříjové číslo časopisu Spark)
6/10