Stejně milým překvapením byla sestava Hoobastank, jež si u nás v Česku střihla premiéru. Ač původní myšlenkou fanoušků bylo nejspíš "poslechnu ten jediný hit a zmizím", američtí rockeři předvedli podmanivou autentickou show plnou emocí. Když konečně došlo na píseň "The Reason", nejedno oko nezůstalo suché.
Protipólem Hoobastank byli švédští šoumeni Royal Republic. Jejich (ač prostá) kytarová muzika protkaná humorem, sex-appealem i rokenrolem (od kterého se pánové, s nimiž jsme stihli i rozhovor, distancují) by dokázala vrátit šťávu i vymačkanému pomeranči! Po téhle jízdě působila jako o to větší zklamání skupina Dogstar. Trio proslavené jejich baskytaristou, hollywoodskou hvězdou Keanem Reevesem alias Neem z Matrixu, Johnem Wick nebo Johnnym Silverhandem (a všichni ho milujem!) předvedla spíše průměrný utahaný rock. Na konci jejich setu bylo vidět, že v původně narvaném prostoru ubylo diváků na pouhou třetinu.
Avril Lavigne úspěšně naplnila srdce všech nostalgických třicátníků vzpomínkami na mladistvá léta. Toho dosáhla především osvědčenými hity z prvních desek a ploužáčky, jimiž se nešetřilo. Někdo by možná mohl namítnout, že zpěvačka chvílemi působila nesvá a novější tvorba jí nešla s takovou ladností, jako zajeté klasiky, ale publikum vypadalo spokojeně a o to přece jde. K fotografování hudebnice bohužel neudělila souhlas, proto její fotky v galerii nenajdete.
Od poslední návštěvy Bring Me The Horizon na festivalu se změnilo mnohé, vše však k lepšímu. Oliho výstupu nechyběly náročné hlasové polohy, jichž se zhostil (obzvlášť v druhé polovině koncertu) s přehledem, interakce s publikem, i chvíle, kdy vypadal, že bude mít jeho rudé oko na krajíčku. Když divákům nabízel mikrofon, objetí či vlasatou kštici, chybělo málo, aby ho nějaká fanynka chytla a zamkla k sobě do sklepa. Naštěstí nám Oli zůstal celý a na píseň "Antivist" si dokonce přizval jednoho z diváků přímo na pódium - o jeho zpěvu však radši pomlčíme - určitá hudba by se prostě měla nechat profíkům. Vizuálně nechyběly obecenstvu laserové projekce, hologramy ani plameny. Měnící se výjevy zkázy na zadní i boční obrazovce poté vyprávěly prostý příběh zkázy, jehož byli diváci toho večera přítomni. Vzhledem k tomu, že tento článek právě čtete, už musíte tušit, že se lidstvo nakonec zachránilo - zásluhou skupiny. Závěrem koncertu došlo i na překvapivý ohňostroj a jízda tím zdaleka nekončila!
Sum 41, jejichž koncert měl být posledním festivalovým, kterého se kdy v České republice dočkáme (snad to tak vážně nebude) byli zkrátka fenomenální. Nehledě na únavu se "Sumové" posrarali o to, aby z lidí dostali naprosté maximum bláznění, skoků i skandování, přičemž sami jim oplatili stejnou měrou. Jestli Sum 41 opravdu navždy končí, je otázka, na kterou nezná odpověď nikdo, ale jedno je jisté. Vzpomínat na ně budem vždy v tom nejlepším!
