Naposledy jsme The Prodigy měli možnost vidět v roce 2018 na festivalu Rock for People. Od té doby se světem přehnala dlouhá pandemie. Ještě větší katastrofa postihla přímo kapelu, když 4. března 2019 zemřel vlastní rukou zpěvák Keith Flint. Zbývající duo Liam Howlett a Maxim spolu s dlouholetým doprovodným kytaristou a bubeníkem ale svá fidlátka nezabalili. V rámci aktuálního turné Army Of The Ants dorazili do holešovické haly Fortuna.
Dobrou polovinu setlistu věnovali The Prodigy dvěma albům, která je v devadesátých letech vyšvihla na neochvějnou pozici, z níž těží dodnes. Kromě nesmrtelných fláků jako "Voodoo People", "Poison", "Breathe" nebo "Smack My Bitch Up" zazněly také čtyři kousky ze zatím poslední nahrávky "No Tourists" a už podle očekávání celá nula skladeb z desky "Always Outnumbered, Never Outgunned", kterou kapela vytrvale a dlouhodobě úplně ignoruje. Průřez kariérou to byl i tak přímo ukázkový, stejně tak i samotný styl práce se skladbami. Bylo patrné, že The Prodigy nepřijeli jednoduše znovu přehrát či dokonce "pustit" očekávaný set, ale s vyzněním písní si vyhrávali. Nejen díky živému bubeníkovi a kytaristovi jsou oproti jiným, na elektronice postaveným kapelám unikátní. Jejich vystoupení je zkrátka mnohem více regulérním koncertem, než setem v pravém slova smyslu.
Skladeb zaznělo celkově dvacet, ale poměrně dost z nich v derivované podobě. Nikoliv na půl plynu - energie byla po celou show maximální - ale v jakémsi zrychleném režimu, kdy zazněl například jen hlavní motiv a upalovalo se zase o dům dál. Méně impulzivnosti a roztěkanosti by celému večeru určitě prospělo.
S Keithovými party si obstojně poradil Maxim, ovšem postava impulzivního charizmatického ďáblíka na pódiu prostě chyběla. Zbytek sestavy na zesnulého zpěváka zavzpomínala prostřednictvím jeho mistrovského kousku "Firestarter", který zahrála úplně bez vokálů. Zpěváka mohla také symbolizovat postava v nadživotní velikosti postavená za zvukaře čelem k pódiu, která sršela laserové paprsky po hale. Jo, zavzpomínat na nenahraditelného pyromana se mohlo i osobněji a emočněji. Těžko ale někomu předepisovat, jakým způsobem by měl truchlit. Vidět na pódiu Liama s Maximem koncert co koncert vzlykat a v litánii hořekovat nad smrtí bližního bychom asi taky nechtěli.
Odezva fanoušků byla perfektní, hned od první skladby se skákalo nejen na ploše, ale často i na tribunách na stání. A v kostli byla energie úplně bestiální! The Prodigy mají nejpodnější léta (dávno) za sebou, ale u nás budou vždycky vřele vítáni.