SLEEP TOKENTake Me Back to Eden vyšlo: 19. května Tedy... u nás možná ještě ne, ale za hranicemi, přinejmenším v domovské Velké Británii, nepochybně. Vyprodat desetitisícový sál Wembley za deset minut hovoří samo za sebe. Jistě, kapele na atraktivitě velkým dílem pomáhá její veřejné (ne)vystupování. Stále jsou ukryti v anonymitě a to v tak neprostupné, že se dodnes neprofláklo, kdo se za maskami ukrývá. V roce 2023 samo o sobě působivé. I dalších informací je úplné minimum. Vždyť kapela za svoji existenci dala jeden jediný (!) rozhovor a na sociálních sítích prezentuje čistě jen svoji hudbu. V dnešní době, kdy rockovým hvězdám skrz sociální sítě často vidíme až do ložnice, jsou už z tohoto pohledu Sleep Token naprostým unikátem. A pak je tu druhá polovina jejich know-how, o poznání prostší. Skvělá hudba! Tak třeba jeden ze singlů "The Summoning" nabídne tolik báječných momentů a překvapivých zvratů, kolik se jiným nepovede na celé desce. Sleep Token vkusně propojují post-metalové kytarové stěny a djent s popovými a R&B polohami. Tato fúze ovšem nekřiví nehty, naopak vytváří malebnou a originální hmotu. Takto sestava pracovala už na zmíněném debutu, na novince pak zdánlivě protichůdné vlivy více větví a zextrémňuje. Frontman říkající si Vessel frázuje tak osobitě a procítěně, že se chvílemi zdá (třeba hned v otevíráku "Chokehold") jako by každá citovaná slabika byla v ten moment tou úplně nejdůležitější slabikou na světě. Co slabika, i každý výdech musí sedět do pečlivě vystavěné atmosféry! Těžko bychom v současném metalu hledali kapelu, která umí takto dávkovat emoce a neznít trapně ani vyumělkovaně. Těžko bychom v současném metalu hledali kapelu, která bourá zaběhnuté představy o nepropojitelných hudebních žánrech. Těžko bychom v současném metalu hledali další Sleep Token. Zjevení! (recenze vznikla pro červencové číslo časopisu Spark)
10/10
