ROZHOVOR: Bury Tommorow - Jeden pár měl sex během naší show. A příjemný pohled to nebyl

Mám pro vás připravené otázky týkající se jak hudebního světa, tak vašich osobností jako takových. Začneme těmi hudebními. Kdy a jak jste si uvědomili, že se chcete stát hudebníky? Kris: Řekl bych, že ten zásadní okamžik přišel, když jsem poprvé uslyšel As I Lay Dying asi tak v roce 2005. Bylo mi tehdy dvanáct a už v té době jsem si občas zahrál nějaké pop punkové covery, ale až když jsem uslyšel As I Lay Dying, uvědomil jsem si, že přesně tohle je to, čeho bych chtěl být součástí a udělám pro to cokoliv. Díky bohu za to, že to vyšlo.

Adam: Když se nad tím takhle zamyslím, nedošlo u mě k žádnému konkrétnímu momentu, kdy mi přeplo, že bych chtěl být v kapele - byl to spíš pozvolný proces. Bylo mi asi kolem 15, když jsem se postupně dostal k metalu a tvrdší hudbě obecně. Vždycky jsem byl velkým milovníkem rozmanité hudby a obdivoval jsem hudebníky i jejich život, takže jsem se začal přirozeně zajímat o to, jaké by to bylo hrát v kapele, cestovat po světě… Naučil jsem se postupně na bicí a s pílí mi nakonec všechno, co jsem si představoval, vyšlo. 

 

Takže by se dalo říct, že být součástí kapely se stalo vaším splněným snem?

Kris: Definitivně!

Adam: Splněným a překonaným! Když se na to s odstupem času díváme, všechno, co jsme kapele dali, se nám nakonec vrátilo v podobě hraní po boku špiček ve svém žánru a cestování po celém světě. Není větší radostí, než vidět fanoušky, jak v našem merchi řádí na hudbu, které jsme věnovali takové množství úsilí. Ale neměnili bychom - je to to nejlepší, co se nám mohlo stát.

 

Pamatujete si nějaký šílený nebo podivný okamžik, který jste zažili/zahlédli, zatímco jste byli na stagi?

Kris: Málokdy se stává, že by se nic podivného nedělo. (smích) Ale rozhodně mám jednu perličku, která se stala nedávno, a rád bych ji vyzdvihl nad ostatní. Jen kousek za bariérou od stage jsme přistihli pár, který měl během našeho koncertu sex - věřte, že to příjemný pohled nebyl. Mám dojem, že to bylo ve Stuttgartu, ale ruku do ohně bych za to nedal - určitě někde v Německu. Doufám, že to bylo naposled - bylo to vážně odporný. Srandovní pohled je občas jenom na lidi jdoucí na koncert, protože co za podivnosti si na sebe někteří vezmou, mi hlava občas nebere. Ale tak na to už jsme si tak nějak zvykli, zkrátka se mění doba s ní i móda. Když obrátím list k něčemu příjemně šílenému, rozhodně je vždycky cool sledovat vozíčkáře surfovat nad hlavami ostatních. To by se jinde, než na metalovém koncertě asi nestalo.

Adam: Já jsem jakožto bubeník dost zaměstnán vzadu za bicími, takže nemám takový přehled o dění před námi jako ostatní, ale jinak určitě souhlasím s crowdsurfingem.

 

 

Jak byste mi definovali pojem "rock star"? Pokládáte se za rockové hvězdy?

Kris: Rozhodně si nemyslím, že jsem rock star, to Adam je rock star. (smích) Hned ze začátku bych chtěl říct, že pojem "rock star" vychází z trochu jiné odnože hudby, než je ta naše, jak už je z názvu patrné. Ale zpátky k otázce. Řekl bych, že dřív - ještě v době před sociálními sítěmi byly pravé rockové hvězdy těmi velkými osobnostmi, o nichž se hodně mluvilo, a zároveň je obestírala vlna tajemství. Nikdo nevěděl, jestli je "Sex, drogy, rock'n'roll" opravdu jejich mottem i modlou, zkrátka - jaké jsou tyhle osoby mimo koncerty. V dnešní době už ovšem nikdo není takovým tajemstvím a všichni sdílí své životy na internetu, aby se běžní smrtelníci podívali, že jimi jsou taky. Takže upřímně - pro mě je rock star ztělesněním tajemné osoby, která hraje neuvěřitelnou hudbu a žije velmi okázalým a bujarým životním stylem. Jenže tak se v dnešní době prezentují všichni, tudíž je pojem "rock star" spíše mýtem z minulosti. Osobně věřím tomu, že nových rock stars není mnoho, jestli vůbec nějací jsou. Pokud někde opravdu žijí, zatím o nich nejspíš ani nevíme.

Adam: Já si myslím, že s tím, jak se mění doba, je teď hodně věcí jinak, než před lety a zrovna pojem "rock star" si každý může vysvětlit jinak, čímž mohou vznikat dobré i špatné asociace. Pro někoho může být rock star úspěšný hudebník s velkými show a koncerty na nichž panuje přátelská nálada, díky spojení lidí podobného zájmu. A pak tu máme ten druhý význam, spojený s tajemstvími v backstagi, velkými mejdany, drogami, alkoholem a kontroverzemi… Proto nemá rock star jednotnou definici a samozřejmě v dnešní době najdeme mnoho úžasných hudebníků, žijících poměrně běžné životy plné radostí i problémů, které už k žití zkrátka patří. Nás bych ovšem za rockové hvězdy nepovažoval.

 

Díky za obsáhlé odpovědi.  Mohu-li ještě navázat na předchozí otázku fenoménu rockových hvězd žijících bujaré životy plné vzrušení, povězte mi, jak vypadá váš běžný den, když zrovna nekoncertujete?

Kris: Základem každého rána je pro mě dobrá káva. A pak už taková klasika, uvařit si něco dobrého, pokecat s přáteli, projít se, užívat společných chvil s manželkou - rádi chodíme do kina (samozřejmě ne každý den). Celkově je pro mě vždycky největší úlevou, když se vrátím z turné trochu zrelaxovat a užívat zase pohody domova.

Adam: K hudbě i pracuju, jako každý běžný člověk, takže trávím hodně času v kanceláři. Mimo to si rád během týdne zacvičím, zahraju fotbal… zkrátka nic neobvyklého. Jsem vlastně normální běžný, pro někoho nudný, člověk. Celkově se mi nelíbí myšlenka být pohlcen tímto podivným světem hudebního showbyznysu - na tom jsme se v kapele shodli. Milujeme hraní na koncertech, tvorbu nové hudby a milujeme naše fanoušky, ale jakmile se vrátíme domů, jsme naprosto normální chlapi žijící běžné životy.

 

 

A jaké máte kromě hudby zájmy a koníčky?

Kris: Já miluju bojová umění a pravidelně se věnuju thai boxu a kick boxu. Mimo to se nebráním ani běhu a samozřejmě nemůžu vynechat trávení času se svou úžasnou rodinou - nad to není. O sport se obecně zajímám delší dobu a nedávno jsem propadl sledování hokeje. Snažím se být celkově hodně pohybově aktivní a věřím, že by si každý měl občas zkusit, čeho je jeho tělo schopné. Posouvání vlastních limitů a překonávání rekordů je prostě moje.

Adam: Zbožňuju fotbal, měl jsem ho rád ještě dřív, než jsem propadl hudbě a tahle vášeň mi zůstala - nejen sledováním v televizi, nějakou dobu jsem ho i hrával. Mimo to rád posiluju, běhám a zkrátka obecně se hýbu - stejně jako Kris.

 

Mám tu pro vás ještě pár otázek o vaší osobnosti a povahových vlastnostech. Napadá vás něco, co na sobě máte rádi a co vám vadí?

Kris: Tak k vlastnostem, co na sobě nemám rád… Nejsem moc trpělivý a ani organizovaný člověk. Udržovat si pořádek ve věcech mi nikdy moc nešlo. Taky od sebe mám ve spoustě věcí až moc vysoké očekávání a snažím se si dokázat, jak všechno zvládnu sám, což se ne vždy vydaří. Rád na sobě mám, že se na tom všem snažím pracovat (smích).

Adam: No… nemám na sobě rád, že o sobě a svých výkonech během koncertu často pochybuju. Obzvlášť, když jde o opravdu velké akce, popřípadě, když jsme v nějaké zemi poprvé. Často mě trápí ten pocit, že něco nezvládnu a nevydám ze sebe to maximum, co si kapela i fanoušci zaslouží - jsem a vždycky jsem v tomhle byl docela nervák. Ale na druhou stranu se to postupně s každým koncertem zlepšuje a zmírňuje. Ostatně, zatím jsem nikdy nic opravdu kolosálně nezvoral, takže to byly a snad i budou jenom plané obavy. Mám na sobě rád, že mě mimo těchto občasných obav kvůli výkonu jen tak něco nerozhodí a celkově se mi poměrně úspěšně daří vyhýbat stresu.

 

To mi zrovna hezky navazuje, poslední otázkou na kterou bych se vás rád zeptal je, jak v této náročné době bojujete se stresem

Kris: Hulím trávu. To většinou zabere (smích). Popřípadě se projdu.

Adam: Jestliže mě něco přece jen dostane, jak už jsem poznamenal v odpovědi na minulou otázku, tak se mi nejvíc osvědčilo se na chvíli projít a pak si o tom promluvit s někým, kdo mě vyslechne. To mi vždycky pomůže. Celkově věřím, že se o pocitech málo mluví, což je vážně škoda, protože když je člověk opravdu na dně, může mu právě vymluvení se ze svých trablí dost pomoct.

Bury Tomorrow - Heretic (feat. Loz Taylor) (Official Video)