Milovníci již tradiční RfP retro linky si letos vychutnali vystoupení 79letého Václava Neckáře se svojí partou Bacily. Že si nedokážete představit circlepit na "Stín katedrál" nebo "Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě"? My to viděli a stejně jako loni na Ivana Mládka nechyběl ani crowd-surfing nebo "veslovačka" na zemi.
Na svou pohodovou atmosféru nalákali víc než velké množství diváků britští indie-rockeři Nothing But Thieves, ale ne každý se před jejich hlavní stagí udržel celou dobu – příště by to chtělo trochu víc šťávy, hoši.
Diametrálně odlišně proti NBT působilo vystoupení blues-rockového šílence Barnse Courtneyho, který si svým akčním vystoupením, plným skoků na bicí soupravu, surfování po divácích, divokého tleskotu a prskání Jacka Danielse do davu, získal srdce každého rebela. Během stejného času, co hrál na větší stagi Barns, potěšili příznivce hard rocku s progresivnějšími tóny Nothing More. Jen škoda, že měli zvuk občas až příliš přehlučněný, takže jim v závěru nebylo tolik rozumět (to ovšem není jejich chyba a kdo si chtěl zařádit, přišel na správné místo).
Nejde nezmínit ani působivou show The Hara, jež se na Rokáči objevili opět po roce jako náhrada za Incubus (ti se nedostavili z důvodu nemoci v kapele). Milým překvapením chvíli před koncertem headlinerů byla energická alternativní parta RedHook v čele se zpěvačkou Emmy Mack – ta se stíhala kromě zpěvu zjevit i uprostřed circlepitu, za což má náš respekt.
A konečně, headliner čtvrtého dne, nejdražší kapela v historii Rock For People - podmanivé trio Muse. Slibovali gigantickou show a velké show jsme se taky dočkali. Virtuózní zvuk, přesně synchronizovaná světla, reálné šlehající plameny - včetně digitálních ve tvaru písmen "W", "O", "T", "P" (dle posledního alba "Will Of The People", do jehož antiutopistického vizuálu byl celý koncert sladěn), ohromná pohyblivá socha působící jako interaktivní kulisa, hologramy děsivých nápisů na oblohu v závěru písně "You Make Me Feel Like It's Halloween", střídání kostýmů, na obrazovkách promítané klipy vyprávějící příběh o revoluci proti tyranii a v závěru ohňostroj... Bylo toho hodně a byla to rozhodně působivá podívaná na úrovni dalších velikánů jako Rammstein či Iron Maiden. Přesto se nemůžeme zbavit dojmu, že akce během samostatných koncertů v zahraničí byla vždy ještě o level vyšší. Tak snad se příště ještě o kapičku polepší a nebude už opravdu co vytýkat!
