Rozhovor vznikal před vydáním desky "Fever Dream", jež vyšla 28. října.
Vaše nejnovější album, "Fever Dream", má vyjít ještě letos. Můžete mi o něm povědět víc? O čem je?
Remington: Je to pestré album. Je o naději a o budoucnosti, lepší budoucnosti, čehož jsme se zatím nikdy nedotkli, protože jsme v minulosti dělali hodně temnou muziku. Takže myslím, že tohle je první naše hudební dílo, které nám dává naději.
A když ho porovnáte se svou předchozí hudbou, je mezi nimi nějaký rozdíl, ať už v textech nebo v žánru?
Sebastian: V těch prvních nahrávkách, které jsme napsali, než jsme vyrazili na turné, a které taky vyšly jako první, jsme poprvé v životě psali o zkušenostech jiných lidí, o filmech, o hudbě a takových věcech. A taky jsme teď od roku 2015 žili takovým šíleným způsobem, co jsme začali jezdit na turné, a viděli a zažili jsme toho hodně. Myslím, že tohle je poprvé, co naše muzika opravdu vypráví ty příběhy, které jsme prožili. Řekl bych, že hudebně je to o tom, že se vyplatí snažit se tlumit bolest. "Fever Dream" si bere to nejlepší z každého z nás tří a spojuje to všechno dohromady.
Vzpomínám si, že jste zmiňovali, že tohle album je hodně inspirované Prahou. Proč je pro vás Praha tak výjimečná?
Remington: Napsání alba přímo Prahou inspirované nebylo, ale videoklipy a cover alba byly natáčené a focené v Praze. Konkrétně videoklipy k "Broken" a "Oblivion", které jsme natočili hned, jak jsme tu odehráli koncert. Pak jsme se vrátili a nafotili jsme cover alba na Karlově mostě. A myslím, že Praha je jedno z nejkrásnějších měst na celém světě. Ta architektura je tak umělecká, působí tak temně goticky. Což se nám hrozně líbí, hodí se to k nám. Takže jsme si Prahu hodně oblíbili, a hlavně tady rádi hrajeme. Tohle je naše první hokejová aréna, a to už je velká hala.
Sebastian: No jasně, tady jsme poprvé hráli v aréně, a navíc sami, což bylo super.
Tak to čeští fanoušci určitě rádi uslyší. Videoklip k písni "Fever Dream" se odehrává v cirkuse. Má výběr toho místa nějaký speciální význam?
Remington: Celý ten cirkus jsme si vlastně postavili sami. V LA je společnost, jmenuje se LA Circus, a ti to pro nás všechno zařídili, vodu pro slony, uličku nočních můr… Pro spoustu filmů vyrobili neuvěřitelné kulisy, tak jsme je kontaktovali. Mají naprosto úžasné stany, všechny možné kostýmy a propriety. Takže jsme se mezi tím vším prošli a mohli jsme si vybrat, chceme tohle, chceme tohle, a celé jsme si to takhle sestavili. Když jsme ten song psali, pořád jsem si představoval takovýhle šílený cirkus, a tak jsme věděli, že se to prostě musí odehrávat v cirkuse. (Na přícházejícího Emersona) Emersone, ptala se nás na Prahu a na to, proč je pro nás tak výjimečná, a ty jsi ten, kdo by na to mohl odpovědět víc do hloubky.
Emerson: Jo, to je moje nejoblíbenější místo na světě. Na každém centimetru tohohle města je něco tak pozoruhodně krásného, je tak do detailu propracované. Třeba Karlův most je o víc jak dvě stě let starší než Spojené státy. Jen vyskytovat se v tomhle prostředí nás hrozně inspirovalo, hned jak jsme sem poprvé přijeli. Mám pocit, že kdykoli jsem kreslil nějaké místo, nebo si ho představoval, byla to vlastně Praha. Myslím, že jsem tu v minulém životě určitě žil. Takhle to cítím, když se tudy procházím. Takže "Fever Dream" je takové naše české, pražské album. Tak nějak adoptujeme a oslavujeme místní architekturu, kulturu, obyvatele a všechno, co se tohohle místa týká. Vážně, milujeme to tady.
Tak to jsme rádi. Ok, jste známí svým výrazným oblečením a videoklipy. Kdo přichází s nápady na tyhle outfity a klipy?
Remington: Je to tak trochu o tom, na co máme náladu.
Emerson: Jo, nemáme stálého stylistu nebo tak.
Remington: Je to spíš o tom, na jakou barvu a typ oblečení se ten den cítíme a potom se to snažíme zkoordinovat nejlíp, jak umíme.
Emerson: Myslím, že individualita v tom, co děláš je hrozně důležitá, protože tvoje oblečení je nakonec to, co oznamuješ světu, jak chceš, aby tě přijímal. Ale v každém cyklu alb si necháme vyrobit oblečení na míru pro každého z nás, upravíme si ho, jak se nám zlíbí. A i v rámci naší fanbase je úžasné vidět tu individualitu, lidé na naše koncerty chodí oblečení tak, jak se sami chtějí prezentovat, a myslím, že to je dnes velice důležité.
A když už jsme tu zmiňovali inspiraci, ke komu jako hudebníci vzhlížíte? Je tu někdo, kým se inspirujete, když tvoříte novou muziku?
Sebastian: Na samém začátku existence téhle kapely, už jako kluci, jsme hudbu milovali. Když jsme byli děti, naše mamka nám dala spoustu skvělých nahrávek, od The Rolling Stones přes T. Rex po Davida Bowieho a Small Faces. A potom jsme každý šel tak trochu vlastní cestou toho, co se nám líbilo. Já měl nejdřív hodně rád britpop od Oasis, pak Arcade Fire… teda, ti Britové nejsou…
Remington: Pro mě je to třeba Nirvana, Pearl Jam, samozřejmě My Chemical Romance, třeba i Lil Peep. Takže máme rádi všechny typy hudby a inspiraci si bereme z míst, ze kterých byste to opravdu nečekali.
Emerson: Myslím, že jsme taky vyrůstali na Radiohead.
Remington: Jo, tahle nahrávka byla rozhodně hodně ovlivněná Radiohead a Arcade Fire. Myslím, že za to může to piano. Piano je jedna z věcí, které jsme na téhle nahrávce přidali a které jsme na předchozích nahrávkách neměli. Říkáme, že je to rock’n‘roll, ale rozhodně jsme byli ovlivnění i klasickou hudbou. Chopin? Toho miluju.
A jsou nějaké kapely, se kterými byste chtěli sdílet stage?
Sebastian: Maneskin.
Remington: Maneskin.
Emerson: Maneskin.
Remington: Post Malone.
Sebastian: To by bylo fajn.
Remington: Jo, super. Kdyby ještě koncertovali, tak The Rolling Stones, to je můj sen. Vždycky jsem s The Rolling Stones chtěl hrát. To by bylo úžasné. Samozřejmě My Chem, nevím, jestli to se někdy vyplní.
Doufám, že ano.
Remington: Myslím, že s nimi hrajeme na jednom festivalu.
A kdo píše vaše songy? Střídáte se při psaní?
Sebastian: Je to kolektivní tvorba.
Remington: V podstatě je to o tom, že někdo přijde jako první s nějakým nápadem a pak to prostě nějak splácáme dohromady. Nikdy nebyl žádný hlavní textař. Záleží na tom, kdo přijde s nejlepším nápadem.
Doufám, že vám nebude vadit, když se zeptám. Hodně z vašich textů je zřejmě o tom, jak váš otec opustil rodinu, když jste byli děti a jak jste vyrůstali bez něho. Můžete mi říct, jaký s ním máte vztah teď, jestli se něco změnilo?
Remington: Tohle si asi radši nechám pro sebe, nechci moc zabředávat do hloubky. Ale když si poslechneš ty texty, je to v podstatě v jejich interpretaci.
Přestože žijete v USA, máte kanadské kořeny. Kolik ze svého života jste strávili v Kanadě?
Remington: Ani chvíli.
Sebastian: Já jsem žil v Kanadě prvních několik měsíců, když jsem byl mimino, a potom jsme se přestěhovali do Ameriky a narodili se oni. Ale do Kanady jsme se pořád vraceli za prarodiči a Palaye Royale (taneční sál). Měli jsme možnost vidět, kde se naši prarodiče v Palaye Royale v Torontu potkali.
Emerson: Což bylo super.
Remington: Jo, ale rád bych v Kanadě strávil víc času. Potřebuju kečupový čipsy.
Takže kdy se budete stěhovat do Prahy?
Remington: (smích) Oni se stěhovat nechtějí, já se do Prahy odstěhovat chci. Odstěhujeme se buď do Irska nebo do Itálie. Na konci roku se "přestěhujeme" sem, strávíme tady prvního ledna, začátek ledna.
Sebastian: Dvacátého tady bude první show z evropské Fever Dream tour, takže tady vlastně budeme asi měsíc.
Setkali jste se někdy s hatery? A jak se s nimi vypořádáváte?
Remington: Jasně, pořád.
Emerson: Pořád, do hajzlu.
Remington: Na začátku naší kariéry jsem se s hatery nevyrovnával právě nejlíp, ale teď mi to přijde vtipný. Když utratíš peníze za naší show jen abys na mě mohl řvát, je to kurevsky směšný. Nebo když jsi venku na veřejnosti a někdo se chová jako kokot. Dřív mě to hodně trápilo, ale naučil jsem se vybírat si své bitvy.
Emerson: Jo, na to existuje dobré přísloví: Lva nezajímá, co si myslí ovce.
Remington: Je to smutný. A taky když mě třeba někdo provokuje na ulici nebo tak něco. Zabere to prostě moc energie vůbec odpovědět, takže to prostě přejdu a pokračuju ve svém dni, protože hádej co - jsem kurva docela spokojený s tím, kde ve svém životě jsem, takže je to dobrý.
Emerson: Myslím, že život sám o sobě má být neuvěřitelný zážitek.
Remington: Jo. Každý den nemůže jít podle plánu, blbý věci se stávaj. Ale je nutný se přes to přenést a snažit se to prostě ignorovat. Vyblokovat ty hatery.
No, to je dobrý přístup. A naopak, setkali jste se někdy s fanoušky, kteří byli příliš intenzivní, zacházeli příliš daleko?
Remington: Jo! (smích)
Sebastian: Jo. (smích)
Remington: Bylo to na turné s Robem Zombiem. Problém je s jižanskými mámami, jsou hodně intenzivní. Většinu večerů jsem měl na stagei sukni a ony měly ruce všude a snažily se mě chytit za spoustu částí těla, to fakt nebylo OK.
Sebastian: Vlastně jsme neměli žádná příliš intenzivní setkání s mladšími fanoušky, obvykle jsou to ty mámy.
Remington: Mámy. Ty nás milují.
Sebastian: Rozhodně.
Remington: Většina mám je v pohodě, jen některé zacházejí moc daleko. (smích) Když nesouhlasím s tím, že ti dám pusu, tak se o to prostě nesnaž. Prostě nechci. Prostě poslouchej, co říkám.
Remingtone, ty jsi nazpíval vokály pro postavu Johnnyho Fausta z filmu Americký Satan, kterého hrál Andy Biersack. Jaké to bylo, propůjčit hlas jinému člověku?
Remington: Je to rozhodně zajímavé.
Sebastian: Jestli můžu mluvit za tebe, je to posilující. (smích)
Remington: Je to rozhodně divné, vidět obličej jiného člověka, jak z něj vychází můj hlas. Pořád jsem si na to nezvykl. Ale dohromady utváříme jednoho Johnnyho Fausta a on je nádherná tvář k tomu hlasu, takže z toho nemůžu mít větší radost. Nemohli na světě vybrat hezčího člověka.
A řekl bys, že jste s Andym přátelé? Nebo se znáte jen na profesionální úrovni?
Remington: Známe se dlouho, ale vím že Andy je spíš takový samotář. Ale…
Sebastian: CC. (Christian Coma, bubeník Black Veil Brides, spoluhráč Andyho, pozn. autora)
Remington: Se CCm se vídáme pořád. S tím jsme opravdu dobří kamarádi.
Sebastian: Jinxx. (kytarista Black Veil Brides, spoluhráč Andyho, pozn. autora)
Remington: Jo. Ale Andy je rozhodně víc samotářský a tráví čas se svou manželkou a rodinou.
Jako kapela spolu musíte trávit spoustu času. Je mezi vámi hodně konfliktů? Nebo si spolu rozumíte?
Sebastian: Bývali jsme vůči sobě hodně intenzivní, jakože jsme se fakt nemuseli. Okolo let 2019, 2020 jsme se rozhodně nesnášeli. Nemohli jsme spolu být v jedné místnosti, docházelo na pěsti, hodně jsme na sebe křičeli. Ale teď pracujeme na albu "Fever Dream", a to je důvod, proč jsme znovu dobří přátelé.
Remington: Rozhodně jsme se trochu uklidnili. Jo, tak trochu to všechno necháváme na stagei.
Emerson: Možná teď k sobě prostě vzájemně chováme krajní respekt, což je hrozně důležité. Myslím, že jsme trošku dospěli.
Sebastian: Jenom trošku. (smích)
Dobře, poslední otázka. Máte nějaký dlouhodobý cíl, něco, čeho si jako kapela přejete jednoho dne dosáhnout?
Remington: Jo, rozhodně. Štěstí.
Emerson: S touhle kapelou bych chtěl mít podobný odkaz jako třeba Walt Disney. Jako mít pojízdný cirkus, zábavní parky, hotely…
Sebastian: Filmy, školy…
Remington: Pochopitelně vždycky tak trochu doufáš, že třeba jednou vyprodáš stadion ve Wembley.
Sebastian: Vždycky tu byly nějaké ty šílené festivaly ale myslím, že můžeme vytvořit svět i mimo zdi hudebního společenství.
Remington: Řekl bych, že velká věc pro nás je to, že si vychutnáváme naše vítězství tak, jak přijdou, namísto toho, abychom si říkali 'budu šťastný, až se tohle vyplní'. Zatím to byla kurva zábavná jízda a nemůžu se dočkat až uvidím, kam nás zavede.
Palaye Royale se v Česku ukáží už brzy znova, konkrétně 20. ledna příštího roku, a to v Malé sportovní hale!